čtvrtek 1. srpna 2019

Jak psát knihu pravidelně každý den


Jak asi spisovatel dřív nebo později zjistí, kniha se sama nenapíše. „Text se musí vysedět,“ říkával můj profesor na vysoké škole. Ale přinutit se sedět každý den u stolu několik hodin to není pro některé povahy vůbec jednoduché. Já jsem kupříkladu blíženec, větrné znamení a kdybych mohl, stál bych u toho a text diktoval nějaké své sekretářce. A ano, čím dál častěji používám na své poznámky diktafon, to mi vyhovuje. Ale souvisle se příběh takhle napsat nedá. 

Moje zápolení s pravidelností a důsledností mělo svá zajímavá období. Již asi v pětadvaceti jsem vyrostl z toho, že mohu jen tak čekat na inspiraci a psát, když budu mít zrovna chuť, věděl jsem, že si musím naordinovat určitý režim. Občas to šlo, byla období, kdy se mi dařilo „plnit normu“, ale pak do toho zase něco přišlo, starosti nebo radosti jiného druhu a člověk vypadl z pravidelného psaní. A hlavně z příběhu. Když jste ponořeni v příběhu, není navazování zase až tak složité, ale jakmile ztratíte nit, trvá hodně času, než ji zase navážete. Ach, kde jsem to minule přestal, jak oni tam něco řešili, počkat, co to bylo? A teď já jsem do toho chtěl něco zakomponovat, jenomže teď zrovna nevím, co to bylo. Nějaký problém... hm, to je blbý. 

Jak řekl Charlie Chaplin, který mimochodem ve svých filmech nejen hrál, ale také je režíroval a komponoval hudbu a vůbec, dělal strašnou spoustu věcí, například založil studio United Artists, takže on řekl, že nejtěžší je pro něj nahodit ten řemen kreativního motoru, jakmile už jednou jede, je to dobrý, ale bojí se dát si přestávku, aby ho nemusel znovu nahazovat. 

Přesně takhle to funguje. Ztratíte spoustu energie jenom tím, abyste překonali těch pár dní (týdnů, měsíců), kdy kreativita neproudila požadovaným směrem a nebyli jste ponořeni v příběhu. Když se vám konečně podaří navázat, nemáte už většinou tolik energie na to, abyste vůbec něco nového (kloudného) ze sebe vypotili. No dobře, přeháním, pokud jste psavec, většinou to není tak hrozné. Ale počkejte, až budete mít rodinu, dvě děti, dvě kočky, dvě zaměstnání, abyste celý ten cirkus uživili, a na psaní vám zbyde pár volných chvil večer.

Čas a prostor

Když se mi narodila dcera, neměl jsem absolutně žádný volný čas. Bylo to pro mě tak nové a tak náročné, tolik toho bylo potřeba zařídit. A do toho brekot dítěte, nebo jeho hlídání, hraní si s ním a tak dále. Chuť psát však zůstala a bylo to frustrující. Ale já na to přišel. Celou jednu knihu v té době jsem napsal ve vaně. To bylo jediné klidné místo, kde jsem si mohl půl hodinky čmárat něco do deníčku. Já to zkoušel už o několik let dříve. Myslel jsem si, že ve vaně tělo krásně relaxuje, mysl se uvolní a fantazie se rozjede na plné obrátky, ale nefungovalo mi to. Prostě jsem tam tehdy ležel a nic. Ale teď, když nebylo zbytí, mi tento prostor koupelny poskytl zázemí, které jsem na sto procent využil. Každý den jsem tam psal, ani jednou jsem nevynechal. Kdybyste viděli ten účet za vodu potom...

Dokončil jsem tam celou knihu. A jindy a jinde, v jiném bytě, jsem podobnou zkušenost zopakoval. Tehdy jsem si někde přečetl, že pokud chce být člověk výkonnější, stačí jenom začít vstávat o hodinu dříve. No, nejdříve mi to přišlo jako velká blbost, ale pak jsem to přeci jen zkusil. Vstával jsem v půl šesté a do půl sedmé psal sám v tichu, klidu a soustředění těch rán u stolu v kuchyni. Každý den, dokud jsem nedokončil celý rukopis jedné knihy. Pak mě to přestalo bavit vstávat tak brzo. 

Zdá se, že omezení v čase nebo prostoru dokáže nabudit lidskou kreativitu. Za svůj život jsem dostal i několik zakázek, napsat scénář nebo knihu s určitým deadlinem. Měl jsem z termínů vždycky osypky, ale věřte nebo ne, toto časové omezení (rozumně nastavené) mi ve výsledku ohromně pomohlo dílo dokončit. Asi si už sami dokážete z toho všeho vzít poučení a najít si svůj recept, ale já vám chci napsat, jaký způsob mi přijde nejvíc geniální a který používám teď v poslední době a který mi už myslím zůstane. Mám kamaráda spisovatele, který mi řekl, že on píše nebo přepisuje, nebo se jinak věnuje rukopisu, každý den alespoň půl hodiny. Jo, toho jsem chtěl také dosáhnout, ale mně to nešlo. Byly dny, kdy jsem zkrátka nevyšetřil půl hodiny, a nebo jsem na psaní už opravdu neměl energii. A jak porušíte jednou, porušíte vícekrát. Hledal jsem něco, co by mi víc vyhovovalo. A našel jsem jednoduchý recept. Je to pravidlo jedné věty. 

Malé úkoly

Psychologové vyzkoumali, že to máme všechno jenom ve své hlavě. Máme tam zažité a nastavené určité programy, které nás určují a blokují a usměrňují a já nevím, co ještě. A ten psychologický trik spočívá v tom, dávat si malé a lehko splnitelné úkoly. Protože jakmile si dáte náročnější úkol, tělo se začne bránit a mysl (protože to jsou kámoši) si začne vymýšlet různé důvody a výmluvy a únavy. 

Psaní by nám mělo dělat radost, no ne? A dát si na každý den jednoduchý a splnitelný úkol žádný stres a odpor těla a mysli nevyvolává. Takže ten úkol zní: napiš každý den alespoň jednu větu. Jednu větu, to zvládne každý. Levou zadní, třeba v metru. Efekt spočívá v tom, že z psaní nevypadnete, že zůstáváte krásně ponořeni v příběhu a neztrácíte energii navazováním přetrhlých nití. A druhý efekt spočívá v tom, že málokdy napíšete jenom jednu větu. Když už ji píšete, hned vás napadají další a i když padáte únavou na hubu, musíte si je poznamenat za každou cenu. To spisovatel přeci nedopustí, aby mu inspirace utekla. To se naučil už ve svých mléčných letech, kdy si pořídil zápisník a tužku, aby tyto dvě nejdůležitější spisovatelské propriety mohl stále tahat sebou a poznamenávat si náhlé myšlenky a nápady. Protože spisovatel se od jiného člověka odlišuje jenom tím, že si své nápady okamžitě poznamenává, aby je nezapomněl. Kreativní jsme totiž všichni. 

Luboš Pavel

2 komentáře:

  1. Děkuji, tak ode dnes, si dávám za úkol napsat jednu větu denně. Je to fajn

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky shrnuto! Mám to podobně (vzdušná Váha). A větu: ...Protože spisovatel se od jiného člověka odlišuje jenom tím, že si své nápady okamžitě poznamenává, aby je nezapomněl... si s dovolením uložím do kreativních citátů ;-)

    OdpovědětVymazat