tag:blogger.com,1999:blog-39666907761673092872024-02-07T19:14:05.435-08:00Cesta kreativitySdílíme zážitky a inspiraci z našich projektů Život je krásný a Papyro. Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.comBlogger22125tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-18282562228847487882022-03-25T03:47:00.005-07:002022-03-25T03:50:51.339-07:00Jak udělat úvod přednášky<p><span style="font-family: verdana; font-size: large;"> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFy41Bc9GPNt3SOfHrH-KIaOmTUoobje-TwhQ4lNqJk71B1untp0J60J_2VzSarXLGQRc7ePIqy30RpqK6MemE01-zb4pzWj6-8KjoGUr5hBRPLyHM6AOpiaVjuPLXiBD-SV7nCvWiM8TndNSGagirhmQKWWTicnXlbTS52GHHqzhnvOxo3Ta5T2SQvg/s1920/singing-g148e0b5b5_1920.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="1920" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFy41Bc9GPNt3SOfHrH-KIaOmTUoobje-TwhQ4lNqJk71B1untp0J60J_2VzSarXLGQRc7ePIqy30RpqK6MemE01-zb4pzWj6-8KjoGUr5hBRPLyHM6AOpiaVjuPLXiBD-SV7nCvWiM8TndNSGagirhmQKWWTicnXlbTS52GHHqzhnvOxo3Ta5T2SQvg/s320/singing-g148e0b5b5_1920.jpg" width="320" /></a></span></div><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br />V tomto příspěvku nehodlám nijak teoretizovat, odkazovat na obecné zkušenosti a uvádět příklady ze života jiných prezentátorů. Jednoduše a stručně zde sepíšu své osobní zkušenosti, které se týkají mluvení na veřejnosti. A hlavně se chci zaměřit na úvod prezentace, protože ten je nejtěžší. Mnoho lidí vám potvrdí, že když se jim podaří dobře překonat prvotní nervozitu úvodu, pak už většinou všechno běží dobře.</span><p></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><span><span style="white-space: pre-wrap;">Já si vždycky základní obsah své přednášky připravím nejen v podobě poznámek na papíru, ale snažím si ho představit, předříkávám si ho v hlavě, nejčastěji, když jdu do parku. Několikrát se nanečisto v hlavě snažím mluvit na ty lidi, které si představím a vyprávím jim svoje téma. </span></span><span style="white-space: pre-wrap;">Pak když přijde na samotnou přednášku, říkám něco jiného. Snažím se totiž být maximálně v přítomném okamžiku, v té konkrétní situaci, s konkrétními lidmi, které vidím a se zážitkem z příjezdu, počasí a všech okolností, které se zrovna odehrávají. Mám už připraveno, všechno jsem si vizualizoval, vím, o čem chci mluvit, proč a co tím chci říci a pak už to nepotřebuji doslova reprodukovat, nejsem reproduktor, nejsem reprodukční zařízení. V mé hlavě to připraveno mám a nemusím mít o to obavy. </span></span></p><span id="docs-internal-guid-9c261ba2-7fff-dce3-af1c-7337bfb721f7" style="font-family: verdana; font-size: large;"><span><br /></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span><b>A jak tedy konkrétně začít přednášku? </b></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span>Kolik já už viděl lidí, kteří jsou zřejmě odborníky na své téma, ale necítí se být dobrými prezentátory, jak začali slovy: "Promiňte, já neumím dobře přednášet." Už na začátku se mi omlouvají. No, to je velmi nebezpečné, to už hned určuje, jak budu přednášku vnímat. Velmi často je to i zbytečné, to prohlásit, protože to není pravda. Ano, dovedu si představit situaci, že na konci, nebo v polovině přednášky, když se úplně nedaří, řeknu na omluvu tuto větu, ale hned na začátku? </span></span></p><span><br /></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span>Proč vlastně lidé tu větu říkají? Pojďme si to rozklíčovat. Myslím, že je více důvodů, ale mě hned napadají dva. Cítí, že nemají dostatečnou přípravu, neměli třeba čas se dobře připravit, a nebo mají trému, nebo obojí. Pokud je to přípravou, tak nejlepší pomoc, nejlepší náprava, je se lépe připravit, dát tomu maximum. Pokud je to trémou, pak bych měl umět zvládnout, ovládnout trému jiným způsobem, než vyřčením omluvné věty. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span><b>Co je to vlastně tréma? </b></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span>Tréma je nervozita. Kdybych kupříkladu řekl: Jsem dnes poněkud nervózní, když vidím, kolik lidí tady má zájem poslechnout si můj příspěvek, tak zveřejním svoji emoci. Emoce je něco, s čím se lidé mohou daleko lépe ztotožnit, rozumí tomu, dokonce to často funguje jako ve filmu, stávám se pro ně na chvíli hlavní postavou, s kterou se mohou ztotožnit, nebo alespoň stát na její straně při překonávání překážek. Zkrátka, jdou se mnou. A za nic se neomlouvám. Ono se také ještě vůbec nic nestalo. Ta věta navíc velmi pomůže i prezentátorovi, protože se už nemusí zabývat dotěrnou myšlenkou, jestli je ta nervozita na něm vidět. A může klidně začít povídat o svém tématu. Lidé jsou vděční za upřímnost, za to, že se jim někdo otevře. To samozřejmě nemusí být jenom tak, že řekneme, že jsme nervózní. Řekněte cokoliv trochu důvěrnějšího o sobě. </span></span></p><span><div><span><span><br /></span></span></div><b>Nejmocnější prezentační nástroj</b></span></span><div><span><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Já často lidem přiznávám, že jsem býval jako mladík šílený trémista. Tak velký, že když jsem poprvé přišel před lidi, tak se mi tak roztřásla kolena, že jsem si musel jít sednout na židli. To se vůbec nedalo ovládnout. Může se zdát záludné jim to přiznávat, když se prezentujete jako odborník na prezentaci, ale zároveň vidí před sebou člověka, který to zvládnul, chápe trému, zažil si ji a může nám k ní něco říci. Vidí za tím příběh. A příběh je ten nejmocnější prezentační nástroj. </span></span></p><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Kdy a proč je vlastně člověk nervózní? Já jsem vypozoroval na sobě, že je to v situaci, kdy nemám dobrou přípravu a mám strach že něco zapomenu, nebo něco přednáším úplně poprvé, nemám ověřeno, jak bude moje téma a struktura fungovat, a když mám velké ambice, to znamená, když mi na té akci velmi záleží. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">V těch prvních dvou případech se řešení skrývá opět v co nejlepší přípravě a příprava, to není jen večer před přednáškou, je to pro mě vlastně celý můj život, protože moje témata vyplývají z toho, co já dlouhodobě dělám, co mě zajímá, čemu se věnuji a o čem už něco vím, proto si mě pozvali, abych udělal přednášku, že ano? Takže mám v sobě celou databanku vědomostí, zkušeností a názorů, které mohu kdykoliv při přednášce dát k dobru. Proto je důležitá dobrá struktura, abych věděl, jak mají jít jednotlivé body za sebou a proč mají tak být za sebou seřazené; co lidem chci sdělit a jaký má být závěr. V tom musím mít tak perfektně jasno, abych na to nemusel myslet.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><b>Jak vytvořit strukturu přednášky</b></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Těch bodů, kterými je tvořena osnova mé struktury, je relativně málo, třeba sedm, deset a mohu je mít klidně napsané na papíře, a ten mám položený před sebou. Potřebuji jednoduchou strukturu, abych mohl pohodlně odbočovat a přidávat ty zkušenosti ze svého života, abych mohl dobře reagovat na momentální naladění posluchačů. Takže tu omáčku mezi jednotlivými body struktury improvizuji. Mluvím spatra na základě své databanky zkušeností. Většinu obsahu použiji ze své předchozí přednášky nebo kurzu, ale ne slovo od slova. Když je to moje úplně první přednáška toho typu, tak si připravím o něco málo delší strukturu, kterou mohu od konce zkrátit. A připravím si množství ilustračních příkladů, vzpomenu si na zajímavé příhody, připravím si toho tolik, kolik jsem schopen si zapamatovat, aniž by mě stresovalo, že to všechno zapomenu. </span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Strukturu bych měl mít jednoduchou i z toho důvodu, že lidé si stejně nezapamatují více, jak tři základní věci mé přednášky. Jednou z věcí, s kterou bojuji, je pokušení říci jim úplně všechno, co o tématu vím. Po dlouholetých zkušenostech vím bezpečně, že se musím v tomto směru ovládnout. Lidé si to stejně všechno nezapamatují, téma stejně nebude nikdy vyčerpané, a mně jako prezentátorovi tato ambice jen zvyšuje nervozitu.</span></span></p><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Ambice se samozřejmě týká ega a je tudíž potřeba s tím pracovat na psychologické rovině. Mně například pomáhá, když si uvědomím, že nejdu těm lidem předvádět, jak jsem dobrý, nebo že jsem nejlepší lektor nebo přednášející, odborník na to které téma. Zkrátka, že jsem takový a makový, vůbec se nezaměřuji na sebe, nehodnotím. Řeknu si, že se jdu s těmi lidmi setkat nad určitým tématem. Pozvali mě proto, že je to zajímá, věnuji se tomu nějakou dobu, tak se jdu s lidmi, které to zajímá, setkat a popovídat o pohledech, názorech, výzkumech, závěrech a tak dále. Mluvím s nimi tak, jako kdyby to byla diskuse a mohli to doplnit o svoje názory. Používám řečnické otázky, oční kontakt, pauzy a tak dále. Často jsou to setkání v menších sálech nebo místnostech, kde se skutečně mohou zeptat, zapojit, doplnit, přidat se svojí zkušeností. Nebo alespoň na konci bývají otázky z publika. A mluvím tak, že moje závěry nejsou definitivní. Přiznávám subjektivitu.</span></span></p><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><b>V několika bodech</b></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Takže na závěr bych to shrnul takto: pokud máte nějaký zlozvyk, blok, strach, nedostatečnost prezentačních dovedností, nejdůležitější je správně pojmenovat příčinu. Pak se ukáže, že je řešení velmi jednoduché. Nejčastěji potřebujeme mít jasno ve struktuře, mít dobrou přípravu a nedělat si nereálná očekávání, nezaměřovat se tolik na sebe, ale na téma. Připravte si svůj příspěvek tak, abyste ho mohli pohodlně vyprávět a krátit některé pasáže, když uvidíte, že na to není čas nebo nálada.</span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: verdana; font-size: large;"><br /></span></span></p><p dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;"><span style="font-family: verdana; font-size: large; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" style="white-space: normal;">Luboš Pavel</a></span></p><div><span style="font-family: Verdana; font-size: 14pt; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div></span></div>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-7938869430984993712019-08-09T06:36:00.000-07:002019-08-09T06:39:21.655-07:00Malá dobrodružství pro každého<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNDWsnbNmA9MQPp_24ULS8NKGfz0qR1XhxH7ZSFpJ61grC9TvgV0rgfYrNKm_j-BDlSITMu2BQ8pNoFOjnAv20QUQdCTRzQHRJ3kcsFgx2uE3IQvrQ3m37fXaJMvg1MWb-22D6D-MvSrNy/s1600/londy%25CC%2581nske%25CC%2581+pr%25CC%258Cedme%25CC%258Csti%25CC%2581.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="761" data-original-width="1018" height="298" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNDWsnbNmA9MQPp_24ULS8NKGfz0qR1XhxH7ZSFpJ61grC9TvgV0rgfYrNKm_j-BDlSITMu2BQ8pNoFOjnAv20QUQdCTRzQHRJ3kcsFgx2uE3IQvrQ3m37fXaJMvg1MWb-22D6D-MvSrNy/s400/londy%25CC%2581nske%25CC%2581+pr%25CC%258Cedme%25CC%258Csti%25CC%2581.png" width="400" /></a></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Pokud nemáte čas na velké dobrodružství, jako je třeba výšlap na Kilimandžáro nebo návštěva severního pólu, můžete si i tak užít dostatek vzrušení. Třeba jenom tím, že strávíte noc venku v blízkosti svého domova. To je prostý objev britského dobrodruha Alastaira Humphreyse. Kdo to je ten Humphreys?</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Pro Angličany, kteří jeho jméno dobře znají, jistě nebylo žádným překvapením, když byl v roce 2012 zvolen časopisem National Geographic Cestovatelem roku. V článku ho laskavě popisují jako bláznivého člověka, který je sice bláznivý, ale úžasným způsobem.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">„Vždycky jsem chtěl zůstat dětským ve smyslu, dívající se na svět jako prosté, zvědavé dítě, tedy pozor ne dětinské,“ říká o sobě Humphreys. „Je to dobrý způsob, jak zůstat nadšený ze života, být optimistický a vyhledávající vzrušení a zábavu celý ten čas, co žijeme na tomto světě.“</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Obzvláště městský způsob života je stresující a často vede k trudnomyslnosti, agresivitě, depresím, a někdy dokonce i k sebevraždě. Potřebujeme pravidelný pobyt v přírodě, potřebujeme vzrušení a dobrodružství jako protipól k jistotám a pohodlí moderního života. Sám jsem si dostatek takového vzrušujícího způsobu života zažil, když jsem jako mladík mnoho let cestoval stopem a to hlavně do zahraničí. Někdy jsem ve svém batohu neměl ani spacák a moje výbava byla vskutku minimalistická. Spal jsem v lánu kukuřice, spal jsem na pláži a nechal se uspávat šumotem moře. Překvapilo mě, stejně jako to v jednom rozhovoru poznamenává Alaistar, že jsou lidé na světě ve své podstatě dobří. Často mě zvali na oběd nebo mi dávali peníze. Kladné zážitky zdaleka převažovaly nad těmi méně pozitivními. Vyloženě nebezpečné jsem snad nezažil žádné.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b>Do čeho se vrhají velcí dobrodruhové</b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Humphreys toho za svůj život zvládl opravdu hodně: podnikl na kole čtyři roky dlouhou cestu kolem světa, byl členem posádky na jachtě při závodu přes Atlantik, na kánoi plul 800 km po řece Yukon, pěšky putoval podél toku svaté řeky Kaveri v jižní Indii a uběhl extrémní týdenní maraton v rozpálené saharské poušti. Jednoho dne se ale začal zabývat prostou myšlenkou, že dobrodružství může člověk zažívat každý den a to i v blízkosti svého domova.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">„Na mých přednáškách potkávám spoustu lidí, kteří sní o nějakém dobrodružství, ale myslí si, že nemají dost času, dost peněz nebo dost zkušeností, aby je uskutečnili,“ vypráví Alastair Humphreys, „chtěl jsem ukázat, že můžete zažít dobrodružství kdekoliv a že je mnohem, mnohem lepší strávit jednu noc někde na kopci a pak se vrátit do kanceláře, než v té kanceláři zůstat a litovat, že nemám čas zažít nic neobvyklého.“</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Sám pro sebe si vymýšlel krátké a nenáročné výpravy do neznámých míst v blízkosti Londýna, kde bydlel. Takže se třeba na dva dny vydal po proudu řeky Temže a spal na jejích březích, v zimě zase obešel londýnský dálniční obchvat M25, vedoucí předměstskou periferií, a zjistil, kolik je tu milých a krásných zákoutí. Klidně si večer na ohni uvařil večeři, přespal ve spacáku a pak vyrazil metrem do centra Londýna na pracovní schůzku.</span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b>Zatímco před pár lety u nás doma v Čechách</b></span></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Pro nás Čechy Alaistar Humphreys jistě neobjevil nic nového. Nám stačí jen navázat na trampskou tradici, kdy jsme byli zvyklí pravidelně, třeba i víkend co víkend, vyjet několik stanic vlakem za město a tam pár nocí kempovat pod širákem. Ale možná by nás nenapadlo, to co britského cestovatele, totiž vzít to okruhem kolem dálnice M25, která tvoří kruhový obchvat kolem Londýna. A hlavně, v té době se ještě nic z těch malých dobrodružství nefotilo a nesdílelo na sociálních sítích.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Právě tato odlišnost stojí za obrovským úspěchem aktivit Alaistara Humphreyse. Své drobné výpady mimo vyjeté koleje všední reality Humphreys začal nazývat mikrodobrodružstvími a sdílel je na Instagramu a Facebooku. Ukázalo se, že dobrodružství je magické slovo a nápad se začal rychle šířit, lidé po celém světě začali podnikat vlastní jednoduché výlety podobného typu a pak se chlubili fotografiemi, jak se ráno probouzejí na louce či na zahradě u svého domu. Mikrodobrodružství je jakýkoli zážitek, které je blízko bydliště, dostatečně krátký, abyste si nemuseli brát dovolenou, dost levné a dostatečně pohodlný, aby ho mohl uskutečnit každý, komu to zdraví jen trochu dovolí.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">No, v podstatě čas od času dělám to samé, jenom jsem si ještě nezvykl svoje zážitky sdílet na sociálních sítích. Každopádně Humphreys svým jednoduchým objevem přesně vystihl pocit, který intuitivně cítíme všichni – obsah pojmu dobrodružství se dnes zásadně posouvá, většina z nás chce dobrodružství zažívat, ale zároveň máme pocit, že není už co nového objevovat, anebo, že výlety do exotických míst jsou velmi nákladné a i náročné na fyzickou přípravu. Ukázal nám, že se nemusíme chlubit jen dovolenou v Thajsku nebo na Bali.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b>Co dělá dobrodružství dobrodružstvím</b></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Součástí dobrodružství není jenom vzdálenost, kterou urazíme, ale může to být také to, že vyrazíme na výpravu s minimálním vybavením, že se pokusíme si většinu věcí vyrobit sami, jako si například Alaistar vyrobil kamínka na vaření z velké plechovky od piva. Vyřezávání vlastní dřevěné lžíce může být docela zábava, sám jsem si to zkusil, a polévka pak chutná úplně jinak.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Ti z nás, kteří žijí ve městech, si už téměř odvykli vidět hvězdy. Přitom pohled na vesmír nás upomíná na to, že jsme jen zrnko prachu v tom obrovském prostoru a že naše každodenní starosti a strasti nejsou zase až tak veliké a důležité. Spát pod hvězdami ve spacáku je levné a zábavné a dává nám překvapivě zranitelný pocit - a pokud neprší, může to být kouzelně krásná noc. Pokud zaprší, zvyšuje to naše sebevědomí, později totiž na takové chvíle vzpomínáme s nostalgickým: no ano, přežil jsem to, jsem dobrej!</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Alaistar Humphreys nikdy neprozradil přesné popisy míst, která sdílel na svém blogu a sociálních sítích. Lidé by se tam hned nahrnuli jak pasivní turistické stádo. K mikrodobrodružstvím patří i to, že přijdete s vašimi vlastními nápady a prostě jen skočíte do prvního vlaku a vyrazíte pryč z města.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Dnešní dobrodruzi si už jen plní své osobní výzvy. „Jet na kole kolem světa, přejít poušť nebo sjet na lyžích nějaký kus ledu v Grónsku je úplně zbytečné. Máme dopravní prostředky, s nimiž to zvládneme jednodušeji,“ konstatuje Humphreys. To nejdůležitější je totiž poznávání sebe sama. A ponořit se opravdu hluboko do sebepoznávání můžeme i na jednom místě a bez jakéhokoliv pohybu, jak o tom píši ve svém článku o <a href="https://cestakreativity.blogspot.com/2019/02/zazracne-obycejny-pobyt-ve-tme.html">pobytu ve tmě</a>.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">A Stopovací hry, které vytvářím, jsou skvělá malá dobrodružství připravená pro rodiče s dětmi. Několikahodinový výšlap v přírodě, kdy jsme napjati, kam dojdeme, jestli dokážeme podle náznaků a šifer určit směr postupu, a jak dopadne dobrodružný příběh, který si vyprávíme, v nás probouzí právě tu potřebnou dávku vzrušení, kterou potřebujeme pro šťastné prožívání našeho bytí.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/">Luboš Pavel</a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-12164356862684708332019-08-01T02:56:00.001-07:002022-03-25T03:03:26.845-07:00Jak psát knihu pravidelně každý den<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitJuWfNzVqwjWgtHmTlpmJQFjwqOrMHKFtmB8fYKPku-ix3B2yysP0mmxX-c8589gJ31JHW6FOK-LMp3AbYbZsHFZjsTAbnFXLkT_qW4kqcbybdZQNEEi0f8qScs_R7zqvw91AxagssfCG/s1600/holka+pi%25CC%2581s%25CC%258Ce.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="681" data-original-width="1023" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitJuWfNzVqwjWgtHmTlpmJQFjwqOrMHKFtmB8fYKPku-ix3B2yysP0mmxX-c8589gJ31JHW6FOK-LMp3AbYbZsHFZjsTAbnFXLkT_qW4kqcbybdZQNEEi0f8qScs_R7zqvw91AxagssfCG/s400/holka+pi%25CC%2581s%25CC%258Ce.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jak asi spisovatel dřív nebo později zjistí, kniha se sama nenapíše. „Text se musí vysedět,“ říkával můj profesor na vysoké škole. Ale přinutit se sedět každý den u stolu několik hodin to není pro některé povahy vůbec jednoduché. Já jsem kupříkladu blíženec, větrné znamení a kdybych mohl, stál bych u toho a text diktoval nějaké své sekretářce. A ano, čím dál častěji používám na své poznámky diktafon, to mi vyhovuje. Ale souvisle se příběh takhle napsat nedá. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Moje zápolení s pravidelností a důsledností mělo svá zajímavá období. Již asi v pětadvaceti jsem vyrostl z toho, že mohu jen tak čekat na inspiraci a psát, když budu mít zrovna chuť, věděl jsem, že si musím naordinovat určitý režim. Občas to šlo, byla období, kdy se mi dařilo „plnit normu“, ale pak do toho zase něco přišlo, starosti nebo radosti jiného druhu a člověk vypadl z pravidelného psaní. A hlavně z příběhu. Když jste ponořeni v příběhu, není navazování zase až tak složité, ale jakmile ztratíte nit, trvá hodně času, než ji zase navážete. <i>Ach, kde jsem to minule přestal, jak oni tam něco řešili, počkat, co to bylo? A teď já jsem do toho chtěl něco zakomponovat, jenomže teď zrovna nevím, co to bylo. Nějaký problém... hm, to je blbý. </i></span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jak řekl Charlie Chaplin, který mimochodem ve svých filmech nejen hrál, ale také je režíroval a komponoval hudbu a vůbec, dělal strašnou spoustu věcí, například založil studio United Artists, takže on řekl, že nejtěžší je pro něj nahodit ten řemen kreativního motoru, jakmile už jednou jede, je to dobrý, ale bojí se dát si přestávku, aby ho nemusel znovu nahazovat. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Přesně takhle to funguje. Ztratíte spoustu energie jenom tím, abyste překonali těch pár dní (týdnů, měsíců), kdy kreativita neproudila požadovaným směrem a nebyli jste ponořeni v příběhu. Když se vám konečně podaří navázat, nemáte už většinou tolik energie na to, abyste vůbec něco nového (kloudného) ze sebe vypotili. No dobře, přeháním, pokud jste psavec, většinou to není tak hrozné. Ale počkejte, až budete mít rodinu, dvě děti, dvě kočky, dvě zaměstnání, abyste celý ten cirkus uživili, a na psaní vám zbyde pár volných chvil večer.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><b>Čas a prostor</b></span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Když se mi narodila dcera, neměl jsem absolutně žádný volný čas. Bylo to pro mě tak nové a tak náročné, tolik toho bylo potřeba zařídit. A do toho brekot dítěte, nebo jeho hlídání, hraní si s ním a tak dále. Chuť psát však zůstala a bylo to frustrující. Ale já na to přišel. Celou jednu knihu v té době jsem napsal ve vaně. To bylo jediné klidné místo, kde jsem si mohl půl hodinky čmárat něco do deníčku. Já to zkoušel už o několik let dříve. Myslel jsem si, že ve vaně tělo krásně relaxuje, mysl se uvolní a fantazie se rozjede na plné obrátky, ale nefungovalo mi to. Prostě jsem tam tehdy ležel a nic. Ale teď, když nebylo zbytí, mi tento prostor koupelny poskytl zázemí, které jsem na sto procent využil. Každý den jsem tam psal, ani jednou jsem nevynechal. Kdybyste viděli ten účet za vodu potom...</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Dokončil jsem tam celou knihu. A jindy a jinde, v jiném bytě, jsem podobnou zkušenost zopakoval. Tehdy jsem si někde přečetl, že pokud chce být člověk výkonnější, stačí jenom začít vstávat o hodinu dříve. No, nejdříve mi to přišlo jako velká blbost, ale pak jsem to přeci jen zkusil. Vstával jsem v půl šesté a do půl sedmé psal sám v tichu, klidu a soustředění těch rán u stolu v kuchyni. Každý den, dokud jsem nedokončil celý rukopis jedné knihy. Pak mě to přestalo bavit vstávat tak brzo. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span><span style="font-size: large;">Zdá se, že omezení v čase nebo prostoru dokáže nabudit lidskou kreativitu. Za svůj život jsem dostal i několik zakázek, napsat scénář nebo knihu s určitým deadlinem. Měl jsem z termínů vždycky osypky, ale věřte nebo ne, toto časové omezení (rozumně nastavené) mi ve výsledku ohromně pomohlo dílo dokončit. Asi si už sami dokážete z toho všeho vzít poučení a najít si svůj recept, ale já vám chci napsat, jaký způsob mi přijde nejvíc geniální a který používám teď v poslední době a který mi už myslím zůstane. Mám kamaráda spisovatele, který mi řekl, že on píše nebo přepisuje, nebo se jinak věnuje rukopisu, každý den alespoň půl hodiny. Jo, toho jsem chtěl také dosáhnout, ale mně to nešlo. Byly dny, kdy jsem zkrátka nevyšetřil půl hodiny, a nebo jsem na psaní už opravdu neměl energii. A jak porušíte jednou, porušíte vícekrát. Hledal jsem něco, co by mi víc vyhovovalo. A našel jsem jednoduchý recept. Je to pravidlo jedné věty. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><b>Malé úkoly</b></span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Psychologové vyzkoumali, že to máme všechno jenom ve své hlavě. Máme tam zažité a nastavené určité programy, které nás určují a blokují a usměrňují a já nevím, co ještě. A ten psychologický trik spočívá v tom, dávat si malé a lehko splnitelné úkoly. Protože jakmile si dáte náročnější úkol, tělo se začne bránit a mysl (protože to jsou kámoši) si začne vymýšlet různé důvody a výmluvy a únavy. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Psaní by nám mělo dělat radost, no ne? A dát si na každý den jednoduchý a splnitelný úkol žádný stres a odpor těla a mysli nevyvolává. Takže ten úkol zní: napiš každý den alespoň jednu větu. Jednu větu, to zvládne každý. Levou zadní, třeba v metru. Efekt spočívá v tom, že z psaní nevypadnete, že zůstáváte krásně ponořeni v příběhu a neztrácíte energii navazováním přetrhlých nití. A druhý efekt spočívá v tom, že málokdy napíšete jenom jednu větu. Když už ji píšete, hned vás napadají další a i když padáte únavou na hubu, musíte si je poznamenat za každou cenu. To spisovatel přeci nedopustí, aby mu inspirace utekla. To se naučil už ve svých mléčných letech, kdy si pořídil zápisník a tužku, aby tyto dvě nejdůležitější spisovatelské propriety mohl stále tahat sebou a poznamenávat si náhlé myšlenky a nápady. Protože spisovatel se od jiného člověka odlišuje jenom tím, že si své nápady okamžitě poznamenává, aby je nezapomněl. Kreativní jsme totiž všichni. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/">Luboš Pavel</a></span>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-47584542124770936662019-05-22T02:47:00.001-07:002019-08-01T02:57:26.454-07:00Na výpravy za dobrodružstvím<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVpICjEO8IGrrDhe0JJ5OMQCQaaUoHQ25tu_1ohnlTlaDS1JrGtOO8tXILdWP5b-HEgs4DzZeDqgMmz3KoAjxfelQREXC32MZIPF0KTgfbOjYuZ1tXVr4yHLGV2kN734Dh9ybs0nVnKode/s1600/ta%25CC%2581ta+a+dve%25CC%258C+de%25CC%258Cti+uzke%25CC%2581.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-size: large;"><img border="0" data-original-height="329" data-original-width="556" height="236" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVpICjEO8IGrrDhe0JJ5OMQCQaaUoHQ25tu_1ohnlTlaDS1JrGtOO8tXILdWP5b-HEgs4DzZeDqgMmz3KoAjxfelQREXC32MZIPF0KTgfbOjYuZ1tXVr4yHLGV2kN734Dh9ybs0nVnKode/s400/ta%25CC%2581ta+a+dve%25CC%258C+de%25CC%258Cti+uzke%25CC%2581.jpg" width="400" /></span></a></div>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Na výlet do přírody s dětmi se dá buď jít jen tak obyčejně, že si sbalíte svačinu a pítí a zabodnete prst do mapy – ovšem, to je potřeba děti pořádně motivovat – nebo, že vymyslíte nějaký zábavný cíl, kam se už z domova těší. Pestrý a pro děti zajímavý program můžete ale mít i na celou tůru. Na internetu najdeme množství venkovních her. Jsou to většinou varianty slovních her, jako je slovní fotbal, nebo jsou založené na sledování okolí – kdo první spatří dub, jelení stopu, houbu... Mnoho her není vhodných pro delší venkovní procházku, když chcete stavět domeček pro skřítky nebo házet šiškou na terč, musíte stát na jednom místě. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Když jsme začali s dětmi chodit na výlety, většinou se musel člověk obrnit trpělivostí. Odpovídat stále na otázku: „Když už tam budem? Už mě bolí nohy.“ není zrovna povzbuzující. Jednou z možností, jak vyřešit motivaci dětí a program, je jít na stopovací hru. Trasy bývají různě dlouhé a jsou dnes už rozesety po celé republice. Chci vám ale povyprávět o <a href="https://www.stopovacihry.cz/">stopovačkách</a>, které vytvářím já. Najdete je v Praze a blízkém okolí. Jsou v místech krásných rozlehlých lesoparků a přírodních rezervací. Většinu z nich ujdete tak za dvě a půl až tři hodiny, takže s cestou tam a zpět, s přestávkou na svačinu a podobně, máte program na celé odpoledne. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Stopovačka, bojovka, nebo též pátrací hra je zábava a dobrodružství od začátku až do konce. K hraní potřebujete jen plán hry a případně tužku. Nic jiného, všechno je už připraveno, poschováváno na trase v tajných schránkách a vymyšleno v plánu hry. Každá taková hra je založena na zajímavém příběhu, který si vyprávíte za pochodu. Nejde o žádné skřítky nebo jiné vymyšlené postavičky, příběhy se vypráví o Keltech, indiánech, o bájné potopené Atlantidě, vyprávíte si pověst o Dívčí válce nebo třeba o rytířích krále Artuše. Je to zajímavé a poučné pro děti všech věkových kategorií, je to zajímavé i pro dospěláky. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Často mi píší zprávy: „Děkujeme Vám za skvěle připravenou hru, kterou jsme si dnes díky Vám mohli užít. Zákony Atlantidy jsme si vyfotili a bylo by super, kdyby se jimi řídila většina lidí v tomto světě :)“ Nebo další email: „Tedy kromě super schovávaček se mi nesmírně líbila hloubka celé hry a také to, jak jsou jednotlivé aspekty zasazeny do prostředí, ve kterém jsme zprávu četli. „ A to je moc pěkné, protože hra by měla nejen potěšit, ale i inspirovat a přinést nám něco nového. Takže, jak se vlastně hraje?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Hrát můžete kdykoliv sedm dní v týdnu. Na trasu vyrážíte sami jen s plánem hry, vybaveni papírem a tužkou. Není potřeba se nikde registrovat. V plánu máte popsáno, kudy vede trasa, ale někdy je další pokračování naznačeno šifrou, kterou musíte vyluštit, nebo je směr určen pomocí nejrůznějších indicií a znamení vyskytující se přirozeně po cestě. Do přírody tedy nedoplňuji žádné cedule nebo předměty. Je potřeba trochu všímavosti, ostražitosti a důvtipu. Každá hra také obsahuje čtyři pět různých úkolů pro děti, některé se dají plnit i za pochodu a nápady úzce souvisí s tématem hry a s příběhem. Po cestě musíte hledat ukryté schránky, které obsahují buď šifru, nebo úkol, nebo část příběhu. Na konci cesty na děti čeká v poslední schránce poklad. Jsou to barevné žetony a mohou si vzít jeden na památku. Schránky na trase pravidelně kontroluji a každá má svoji zálohu ukrytou poblíž. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Záměrně pro <a href="https://www.stopovacihry.cz/">stopovací hry</a> nepoužívám GPS souřadnice, protože to už by nebylo žádné dobrodružné stopování, takže to prosím vnímejte tak, že si jdete odpočinout od moderních technologií. Odměnou z absolvování hry má být pro děti i rodiče zážitek z týmové spolupráce a výprava do míst, která jsou sama o sobě krásná, zajímavá a dobrodružná, výprava zajímavější a napínavější než jen sledování žluté či modré turistické značky. Vymýšlení těchto her mě ohromně baví. Více než místa turisticky hojně navštěvovaná vyhledávám odlehlé cesty. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Mnoho dospělých baví takové bojovky nebo stopovačky pro děti vymýšlet, koneckonců moje aktivity vznikly tak, že jsme s kamarádem pro naši skupinku dětí na jejich chalupě a okolí trasy vymýšleli. Po několika letech zkušeností jsem tedy sepsal i <a href="https://www.stopovacihry.cz/obchod/">ebook</a>, v kterém každý najde rady, jak se taková hra dá připravit, najdete tam nápady na množství úkolů a šifer, také témata pro příběhy a nejrůznější varianty použití – v lese, doma, na zahradě, nebo jak stopovačku využít o Vánocích pro hledání a rozbalování dárků.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/">Luboš Pavel</a></span>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-75471002949670306542019-03-08T00:24:00.000-08:002019-08-01T02:57:43.536-07:00To rozdejcháš! Wim Hofova metoda<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWSEXW5aTIRfpyCYr2QiVCTaa6gkgg4jFRQZMagZhyphenhyphenb5tgK91HW7oJi6nbKUqGSE01JsiZxG3JVzT-sD4ENpGxPYA-utsmr8LCk3JclG4y52HvbUWC7ZEDWv0zbGZdynmCbpYLBHggDB8Z/s1600/wim+hof.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="669" data-original-width="1024" height="209" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWSEXW5aTIRfpyCYr2QiVCTaa6gkgg4jFRQZMagZhyphenhyphenb5tgK91HW7oJi6nbKUqGSE01JsiZxG3JVzT-sD4ENpGxPYA-utsmr8LCk3JclG4y52HvbUWC7ZEDWv0zbGZdynmCbpYLBHggDB8Z/s320/wim+hof.jpg" width="320" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Skvělé, v pátek mám tři besedy za sebou v Mladé Boleslavi, dnes je středa a já mám pořád plnou hlavu rýmy. No, ještě že dělám wim hofovo dýchání, to do té doby rozdýchám. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Cože? Vy ještě neznáte Wim Hofa? Toho sněžného muže, který se klidně vydá na vrchol Mount Everestu a Kilimandžára jen v šortkách. Pardon, a ještě v ponožkách. Nosem nebo pusou, prostě to do sebe dostaň, říká Wim Hof a tak se zhluboka třicetkrát nadechuji rýma nerýma. Pak zadržím dech, co to jde nejdéle a znovu třicetkrát. Je potřeba prodýchat tři až čtyři kolečka. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Holanďanovi Wim Hofovi se důvěrně přezdívá Ledový muž a to jistě právem, protože v pohodě dokáže ve slipech sedět několik hodin na sněhu a neklepat se u toho zimou. Je mu padesát osm let a vypadá výborně. Tvrdí, že každý člověk dokáže za pomocí speciálních dýchacích technik a kontrolovaného otužování vědomě ovlivnit autonomní nervový systém, což je zvláštní, protože se jmenuje autonomní právě proto, že se nedá vědomě ovládat. Wim Hof nás ale přesvědčuje o tom, že můžeme kontrolovat mnohé procesy ve svém těle. Nemělo by to pro nás být až tak překvapivé, když už desítky let čas od času čteme články o tom, jak tibetští mnichové v zimě a sněhu uměli sušit na svém nahém těle mokrá prostěradla.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Když Wim Hofovi v roce 1994 tragicky zemřela manželka trpící depresemi a zůstal sám se čtyřmi dětmi, propadal se do depresí i on, ta ztráta byla velmi těžká. Musel se však starat o početnou rodinu a to jej odvádělo od chmurných myšlenek. Aby nalezl alespoň trochu vnitřního klidu praktikoval jógu a studoval různé filosofické směry, ale nic z toho ho neuspokojilo docela. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Wim Hof měl již od dětství blízký vztah k otužování, a tak když jednou večer seděl na lavičce v parku a pozoroval lehce zamrzlou hladinu blízkého jezírka, napadlo ho se svléknout a ponořit se do mrazivé vody. První reakce byla jasná: tělo dostalo šok, snažil se popadnout dech a vydržet bolest podobnou tisíci jehel zabodávajících se do jeho kůže.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Wim bolesti nepodlehl a po chvíli zjistil, že šok způsobil zádrž dechu, začal velmi soustředěně a hluboce dýchat a co se nestalo? Bolest se rozpustila a pocit nesnesitelného chladu ustoupil. Dokonce nastalo něco, co se mu nedařilo meditací ani cvičením – jeho mysl se vyprázdnila, jeho tělo se uklidnilo a když z vody vylezl, cítil se klidný a relaxovaný. Nedalo mu to, a tak celý proces zopakoval druhý den. Výsledek byl naprosto stejný.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">S postupem času a znalostmi Tummo jógy, což je to tibetské vysoušení prostěradel, sestavil metodu, která dnes nese jeho jméno. Svoji metodu zpopularizovat díky svým výšlapům na vrcholy hor a nakládáním se do kádí s ledem. Postupně se na něj vrhlo několik univerzit a výzkumných pracovišt, aby ho podrobili různým testům a museli konstatovat, že Wim je schopný vydržet chlad, protože umí změnit fyziologii svého těla. Umí aktivovat schopnosti, které jsou u každého z nás nevyužité. Jeho teplota postupně poklesla o deset stupňů na úroveň, která je pro průměrného člověka neslučitelná se životem. Každopádně Wim byl schopen opět zvýšit svou tělesnou teplotu o šest stupňů pouze za pomoci meditačních technik. Tento výkon je v medicíně doposud považován za nemožný.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">A například Duluthská měření zjistila, že Wim Hofovo tělo reaguje na ledový chlad zcela jinak, než by mělo, a že dokáže nevídané výkony: "V jeden moment klesla Hofova teplota na 32,3 stupňů Celsia. Podle lékařských zkušeností by se dala zvýšit jen externím zdrojem tepla, Hofův organismus však dokázal sám o sobě teplotu zvýšit na 34,4 stupně."</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Na všechno si přišel sám, neměl žádného gurua, takže je pravděpodobně reinkarnací nějakého toho tibetského mnicha.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Jak se to tedy přesně provádí? Lehnete si na záda, nebo můžete i v sedě v meditační pozici, a nadechujete se z plných plic od břicha až po klíční kost. Většina lidí je zvyklá dýchat velmi povrchně, ujistěte se, že se vám nadzdvihne břicho a pak následuje hrudník. Vydechněte, dech nezadržujte ani při nádechu ani při výdechu. Dýchejte jak dobře promazaný stroj třicetkrát, nebo si klidně přidejte i pár nádechů navíc. Měli byste ucítit lehké mravenčení a může se vám i trochu motat hlava. To je znamení, že se váš organismus nádherně překysličil. Teď šlape jako hodinky, má v sobě adrenalin, jako kdybyste uběhli dva kilometry. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Po posledním nádechu vydechněte do pohodlného výdechu, kdy máte břicho tak akorát, ani ne vcucnuté, ale ani nezadržujete nádech. Zadržte dech jak to jde nejdéle. Wim Hof doporučuje si čas stopovat na hodinkách, ale já to nedělám. Ten hlavní důvod je, že by se člověk neměl snažit o nějaké délkové rekordy v zadržování dechu, ale spíše by měl zůstat v pozornosti ke svému tělu, co mu dělá dobře a co už je opravdu na sílu. Tělo si umí samo říci. Minimum je minuta a půl, což není problém dodržet, v tomto čase se nastartuje další proces. Organismus spustí alarm. Je v ohrožení, přísun kyslíku se zastavil! Odteď se v těle vylučují látky, které léčí třeba záněty. Poplachová reakce vyplaví do těla adrenalin a kortizol, poplachová reakce stimuluje hypotalamus. To se projeví jako „návaly tepla“ směřující do hlavy, potřeba nádechu začíná být nepříjemná, až bolestivá.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Čím více zadržíme dech, tím více prohloubíme tento proces. A to nejen léčivý, ale pročistí se vám i myšlenky a dýchání se stane hlubokou osvěžující meditací. Ve fázi zádrže dechu si můžete představovat, že posíláte léčivou energii na určité místo v těle, kde vás něco trápí, jako třeba mě ucpaný nos. Pocítíte, jak se do toho místa hrne krev, mravenčení se soustředí tam a tělo se uzdravuje.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Trochu jsem se porozhlédl i po internetu a pozitivně mě překvapilo, že díky wim hofově metodě dýchání a otužování někteří lidé přestali kouřit a dokonci i pít alkohol. Jen díky tomuto cvičení si začali více vážit svého dechu a celého těla. Úžasné. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Důležitá věc, pozor! Zádrží dechu to nekončí. Naštěstí není možné se udusit. Sebezáchovný reflex nám to nedovolí. V jednu chvíli ucítíte, jak vám poskočí bránice. To je signál, že se máte nadechnout. Udělejte to a zadržte dech v plném nádechu na patnáct vteřin. Můžete pokračovat s vizualizací. Pak vydechněte a pokračujte celý cyklus znovu od začátku. Třicetkrát hluboké dýchání, zádrž dechu, nádech a zádrž na patnáct vteřin. Opakujte třikrát nebo čtyřikrát. Jeden extra tip pro fázi zádrže dechu na patnáct vteřin - po hlubokém nadechnutí mírným ohnutím hlavy uzavřete svůj krk a vzduch tlačte proti uzavřenému hrdlu, tento tlak stimuluje nervus vagus - bloudivý nerv, který je spojen s parasympatickým stavem autonomního nervového systému. To tělo velmi uvolní, sníží srdeční frekvenci, distribuuje krev rovnoměrně mezi končetinami a trupem. Mimochodem, něco podobného dělají i jogíni a říkají tomu krční zámek (Jalandhara Bandha).</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Jednoduché? Já myslím, že geniálně jednoduché. Ještě odpověď na otázku, kdy je nejlepší cvičit a jak často. Dýchání se provádí nalačno, nejlepší čas je tedy hned po probuzení a nakopne vás to lépe než kafe. Druhá možnost je kdykoliv během dne, před jakoukoliv fyzickou aktivitou, třeba, když si jdete zaběhat. Velmi to pomáhá zvyšovat výkon a odolnost organismu. Cvičím pravidelně každý den a dýchání můžete provádět i několikrát denně, pokud je vám to příjemné. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Součástí tréninku sněžného muže je ale ještě cvičení a otužování. Jak už jsem zmínil, Wim Hof vycházel z Tummo jógy tibetských mnichů. Buddhisté vědí, že realita, ve které žijeme, není konečná. Existuje jiná realita, do které můžeme proniknout, a která není ovlivněna našimi emocemi, naším každodenním světem. Buddhisté věří, že tohoto stavu mysli se může dosáhnout konáním dobra pro druhé a pomocí meditace. Teplo, které vytvářejí v průběhu procesu je jen vedlejším produktem meditace Tummo.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Dotýkáme se tady otázky, jaký je vůbec lidský potenciál a jaké jsou možnosti těla. Účinky dýchání se dají ještě mnohem více zesílit a prohloubit, když si po wim hofově dýchání zacvičíme a když se otužujeme. Při cvičení i otužování nám krev ještě více začne proudit v těle a všechny léčivé účinky se násobí. Zvyšuje se také celková kondice těla. Otužování posiluje kardiovaskulární systém a imunitní systém. Při vystavení se chladu dochází k vyplavování hormonů jako je norepinefrin a noradrenalin. Výzkumy prokázaly, že lidé praktikující nějaký druh otužování mají větší počet bílých krvinek.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Když si pustíte na tělo studenou sprchu, nebo se ponoříte do ledové vody, všimněte si jak se změní vaše dýchání. Většina lidí zamrzne nebo rychle, krátce a povrchně dýchá. A vzpomeňte si v té chvíli na Wim Hofa. Co udělal? Vědomě se rozdýchal a pomalými ale hlubokými nádechy a výdechy vrátil tělu rovnováhu. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;">Správné otužování se provádí tak, že si nejprve dáte teplou, příjemnou sprchu a důkladně prohřejete celé tělo, potom si pustíte vlažnou, začnete od nohou a rukou a přejdete k trupu. Postupně teplotu vody snižujete. Mně trvalo jen pár dní, než jsem po prohřátí otočil kohoutek na doraz a bez problémů se sprchoval úplně studenou vodou. Ba co víc, bylo mi to příjemné. Chlad se zarazil kdesi na povrchu těla a dovnitř jsem ho nepouštěl. Zjistíte, že to nastavení je jen ve vaší hlavě.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 28.34645669291339pt;">
<span style="font-family: "arial"; font-size: large;"><span style="white-space: pre-wrap;"><br /></span></span></div>
<div>
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial"; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank"><span style="font-size: large;">Luboš Pavel</span></a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-61086784380650380832019-02-20T01:07:00.001-08:002019-03-06T04:53:48.266-08:00Zázračně obyčejný pobyt ve tmě<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJuKKE6qev_vLIHwS2181x_9-b7hRYecaNVqE3MO97rcDud85YKdsrStP4axrkBLAdM1YRDiPWEQ20lJ_CG2dO_49Z6jtc2rmcUvLbriyiglhC8JExFkpS59Hd1MuQc7cHMStzDc7Zvr_B/s1600/Chatka-pro-pobyt-ve-tme-v-miste-v-srdci-terapie-tmou.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="371" data-original-width="600" height="197" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJuKKE6qev_vLIHwS2181x_9-b7hRYecaNVqE3MO97rcDud85YKdsrStP4axrkBLAdM1YRDiPWEQ20lJ_CG2dO_49Z6jtc2rmcUvLbriyiglhC8JExFkpS59Hd1MuQc7cHMStzDc7Zvr_B/s320/Chatka-pro-pobyt-ve-tme-v-miste-v-srdci-terapie-tmou.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-size: large;">Když se přihlásíte na pobyt ve tmě, tak se na tu věc těšíte, ale zároveň si říkáte, jestli vůbec můžete zvládnout být týden v malé chatce, když máte problém zůstat doma týden s chřipkou, a to máte doma světlo a krátíte si čas sledováním filmů. </span><span style="font-size: large;">Takže se jedné únorové soboty ve tři hodiny sešla partička čtyř lidí hodlajících obsadit čtyři zatemnělé chatičky, a všem v očích svítila tato vzrušená nedočkavá otázka. Seděli jsme u čaje v kanceláři člověka, který pobyty ve tmě organizuje a ten nám vysvětlil několik organizačních záležitostí, rozdal praktické rady a několikrát nás upozornil, že jsme tam dobrovolně. To už mi bylo hodně podezřelé. Dotazů jsme moc neměli a tak se ještě zmínil, že je kabalista a jestli chceme do chatky nahrávky s kabalou k poslouchání. Všichni jsme souhlasili. Proč ne, poslechnout si je můžeme, bude dost času.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">O pobytech ve tmě jsem slyšel už někdy před dvaceti lety, protože v jednom časopise byl článek popisující, jak se jistý Němec Holger Kalweit seznámil s tibetskou technikou zvanou "yangtik" a založil kdesi v Duryňském lese první místo v Evropě, kde se dal absolvovat pobyt ve tmě (rozuměj: bezpečně a pod vedením zkušeného terapeuta). </span><span style="font-size: large;">Prý k němu chodili hlavně uhonění manažeři, kteří po týdnu odcházeli proměnění změnit práci nebo svět. A ještě předtím jsem o tom četl asi v knize Milarepa, že je to tradiční metoda tibetských mnichů, kteří ve tmě zůstávali i sedm týdnů. Nyní zdá se nazrál čas a já se přihlásil na pobyt ve tmě a odjel jsem až na Moravu do centra, které se jmenuje Místo v srdci.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Za vstupními dveřmi v miniaturní předsíňce byl vpravo na stěně věšák na věci a vedle druhých vstupních dveří háček, kam bude kuchařka Anka věšet tašku s jídlem. Hned o krok dál byl záchod, vedle natěsnaný sprchový kout a umyvadlo. Koupelnou jsem prošel na dva kroky. Už jsem si všechno odměřoval. Hlavní pokoj byl tmavý a pomalovaný kmenem stromu, kterému se ztrácely větve někde ve stropu, jež byl celý vytvořený nabarvenou montážní pěnou, asi aby pokoj připomínal útulnou jeskyni. No potěš! Naštěstí to ve tmě nebude vidět, ale pocit, že bivakuji pod montážní pěnou mi nepřidal. Vpravo v rohu byla postel vyvýšená od země asi o patnáct centimetrů, jinak nic, žádná skříňka nebo polička. Zřejmě je nejbezpečnější mít všechno na zemi. </span><span style="font-size: large;">Snažil jsem se rozmístit si všechny své věci tak, aby to dávalo smysl a nemusel je potom šátravým pohybem ve tmě hledat nebo dokonce přerovnávat. Moc možností stejně nebylo. Vpravo do rohu jsem si vyskládal všechno oblečení a vlevo naproti posteli, kde byl i přehrávač a baterka, jsem si položil několik banánů, které jsem si přinesl.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Byli jsme tak zvědavi na to, co nám pobyt ve tmě přinese, že jsme už kolem čtvrté všichni zalezli do chatek a zhasli. Nedělo se nic. Člověk tupě zíral do tmy a nějak to odpoledne přečkal až do večera. Pohyb po malé chatce obtížný není, stačí natáhnout ruce před sebe. Většinou jsme byli dost unaveni na to, abychom tuto noc brzy a rychle usnuli. </span><span style="font-size: large;">A tím prvním snem to začalo. Byl tak živý a barevný, že se mi zdálo, jako bych ani nespal. A v tom snu mi někdo otevřel okno, možná neúmyslně, nevěděl, že jsem tady na pobytu, každopádně můj úmysl smyslové deprivace byl zmařený. Musel jsem začít znovu a přišel jsem o celý jeden den pobytu!</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Když ráno po probuzení člověk zjistí, že to byl jenom sen, velmi si oddychne, avšak pak začne to martýrium bdělého stavu. Zpočátku to ještě jde, měl jsem naplánováno jak budu cvičit jógu, dýchat wim hofovu metodu, hrát na kytaru a meditovat. Jenomže to vám zabere jen několik hodin a zbytek jen tak sedíte, nebo ležíte ve tmě, nemáte co dělat, a v hlavě vám čím dál více víří myšlenky. Třeba o tom, jestli nebylo lepší jet za ty peníze k moři, nebo jestli mám zapotřebí se unudit k smrti. Byl jsem vděčný i za to, že mohu trávit čas vychutnáváním jídla nebo poslouchat kabalu, byť byla namluvena příšerně. Třetí den se myšlenky ještě přiostřují, už řešíte různé problémy a vztahy až máte pocit, že z toho všeho máte horečku.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Do deníčku jsem si potom napsal: čím je sauna pro tělo, je pobyt ve tmě pro mysl. Díky absenci světla je zde mysl přivedena do varu, aby posléze myšlenky jako mýdlové bubliny postupně vyprchaly.</span><br />
<span style="font-size: large;">Došlo k tomu zcela nenápadně. Anka, která kolem poledního přinesla jídlo, vždy nabízí i sdílení prožitku pobytu ve tmě. Čtvrtý den jsem ji tedy pozval dál, abych prohodil pár slov s jiným člověkem. Mimo jiné jsem se i zmínil o tom, že je všechno celkem v pořádku a že se nic neděje.</span><br />
<span style="font-size: large;">“Ono to nemá být žádné Las Vegas,” odvětila, “ta přirozenost bytí je spíše ve všednodennosti.”</span><br />
<span style="font-size: large;">Jistě, všednodenní je to dost. A z těchto chvil, kdy vlastně není třeba nic dělat, se skládá i část našeho života. To jsme se jen naučili je přehlušovat televizí, alkoholem, listováním na facebooku. Člověk už neumí být jen sám se sebou v tichu a rozjímání. Když jsem byl v Malém Tibetu a jeli jsme se podívat na jeskyně Fokar Phoo, řekli nám, že tam mniši meditují tři roky, tři měsíce a tři dny. Čtyři hodiny v pohroužení a čtyři hodiny jídlo, spánek, nebo krátká procházka. Jak nemožné se mi to zdálo pro západního člověka.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Když odešla Anka, o tomhle všem jsem přemýšlel a zkoumal jsem, co to znamená pro mě, být jen sám se sebou v klidu. A uvědomil jsem si, v jak příjemném stavu se nyní nacházím. Otravné a křiklavé myšlenky prvních dní už pominuly. Nyní už člověk jen tak spočíval v nečinnosti a vykonávaní všednodenních maličkostí. Částečně jsem si to uvědomil už předchozí den při meditaci. Ten den, bylo to ve středu, jsem se pokoušel meditovat, jako každý den. Ale vůbec to nešlo. Měl jsem pocit, že se nemohu nijak ponořit do toho hlubokého stavu vnitřního klidu. Ani večer a další den se to nezlepšilo. A teď jsem si to uvědomil: “Já se nacházím v meditaci pořád! Jsem ponořený stále, proto necítím žádnou změnu.”</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Seděl jsem v rohu opřený o stěnu, ani jsem nemusel mít zkřížené nohy v lotosovém sedu, a bezmyšlenkovitě jsem se usmíval. Bylo jedno, jestli mám zavřené nebo otevřené oči. A najednou jsem si všiml, že vidím moře a pláž a palmy. A pak jsem se ponořil do toho moře a plul v něm jako mořská želva a pak mě napadlo zkusit létat v oblacích jako orel. A já si všechno promítal a mohl ovládat ty představy. Byly tak barevné, jako jsem nikdy v meditaci neviděl. </span><span style="font-size: large;">Od toho dne se tento meditativní stav jen prohluboval. Jíst jídlo ve tmě byl ohromný zážitek, smysl chuťi, který bývá většinou přehlušen zrakem, se dostal do popředí. Chroupal jsem syrovou zeleninu a bylo to, jako kdybych jedl tu nejlepší delikatesu. Jednu věc jsem nemohl poznat, na plocho rozříznutá, veliká oválná jako celer, ale velmi sladká. Co to jen může být? Přišel jsem na to až třetího dne. Kedlubna.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jen spát v noci byl čím dál větší problém. Člověk viděl světlo nebo nějaké jiné halucinace, které mu nedovolovaly usnout. Různé obrazce a tvary se mi neustále vytvářely před očima. Nejhorší bylo, když jsem měl pocit, že mám jedno oko zavřené a druhé otevřené. Hmatem jsem se musel přesvědčit, jak to doopravdy je. Přestal jsem vnímat chlad a horko, zda je vydýchaný vzduch a jestli mám žízeň. Musel jsem se hlídat, abych pravidelně pouštěl ventilaci a dodržoval pitný režim.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Nakonec už jsem ani necvičil a nehrál na kytaru, nedělal jsem vůbec nic a jen se vznášel jak na obláčku. V pátek poslední noci jsem se pokoušel usnout tak dlouho, až se mi to nakonec podařilo. Pak jsem se probudil. Vida, tak já přeci jen spal, cítím se výborně. Tak už máme sobotu, poslední den. Udělal jsem si wim hofovo dýchání, pak jsem vstal, umyl se a sedl si do kouta. Nalil jsem si z termosky zbytek včerejšího čaje. Zdál se mi nějaký teplý. To bylo nezvyklé, obyčejně do druhého dne úplně vystydl. Přemýšlel jsem o tom a pak mi to došlo. Byl pořád pátek večer. Spal jsem možná půl hodiny. Uvedl jsem se do vertikální polohy a setrval v nehybnosti. Trvalo to věčnost, prožil jsem si nekonečnost vesmíru a skutečnost, že v jiných světech neexistuje čas a prostor. Za celou dobu jsem neměl jedinou myšlenku, nebo jsem si ji nevšiml. Pak kdosi pootevřel dveře chatky.</span><br />
<span style="font-size: large;">“Tak já nechám trochu pootevřeno, aby sis zvykal na světlo,” řekla Anka.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Pomyslel jsem si: “Co? Co se děje? Kdo to je, a co tady chce? Kde to jsem? Co bude následovat?”</span><br />
<span style="font-size: large;">A už jsem byl zase v našem hmotném světě.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank"><span style="font-size: large;">Luboš Pavel</span></a>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-40352728101640392782019-01-25T04:49:00.001-08:002020-08-10T00:29:09.857-07:00Začneme být kreativní ve chvíli, kdy se rozhodneme být kreativní<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpu2_c9B1lTiw3zh5k3Ez4W_l_LPOEgG15kswxj3u5kpZlcw1g1ESeMrOD-r8W58u8EhN_xWv7Q_8ucYY_aIhK_Cvzr6VaKmGJ-SebOSEeRsyoQU9HexYc6DQH0LAVIqPZU_0QhMIX4_5b/s1600/Kreativni%25CC%2581+tabule.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1173" data-original-width="1600" height="234" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhpu2_c9B1lTiw3zh5k3Ez4W_l_LPOEgG15kswxj3u5kpZlcw1g1ESeMrOD-r8W58u8EhN_xWv7Q_8ucYY_aIhK_Cvzr6VaKmGJ-SebOSEeRsyoQU9HexYc6DQH0LAVIqPZU_0QhMIX4_5b/s320/Kreativni%25CC%2581+tabule.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.8; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-size: large;">Hodně lidí o sobě říká, že nejsou kreativní. Prohlašují, že neumí malovat, zpívat, nebo třeba napsat povídku. Ve skutečnosti jen s kreativitou nepracují. Možná jim někdo kdysi řekl: Psaním se nemůžeš uživit. Ale kreativita nesouvisí jen s uměleckými obory. Kreativně se dá vařit nebo řešit pracovní problém.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">S určitou mírou tvořivosti se narodíme všichni. Jako děti máme spoustu nápadů a hravost a tvořivost v nás přirozeně pulzuje. Děti jsou vynalézavé ve všem a vymýšlet si a hrát si je vůbec neunavuje, dokonce se naopak zdá, že je to nabíjí. Jsou otevřené různým způsobům oblékání, chůze, komunikace, řešení problémů. Když vyrosteme, všechno se to většinou někam vytratí. Zahltí nás starosti, volíme stereotyp jako formu jistoty, a hravost a experimentování považujeme za ztrátu času. Jsou ale lidé, které kreativita nikdy neopustí.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Většinou kreativitu postrádají lidé pracovití, abiciózní a houževnatí. Ženou se za svým cílem pokud možno přímo a když narazí na překážku, snaží se ji překonat zvýšeným úsilím. Točil jsem rozhovory s mnoha podnikateli a často říkali, že stačilo pozvat někoho z venku, kdo vymyslel nové, lepší, jednodušší řešení. Nebyla nutná zvýšená pracovitost. Nebo je řešení napadlo ve chvíli, kdy na řešení nemysleli. Proč tomu tak bývá jsem popsal v článku <a href="https://cestakreativity.blogspot.com/2018/05/proc-nedokoncime-rozepsanou-knihu.html" target="_blank">Proč nedokončíme rozepsanou knihu</a> v kapitole Jak funguje kreativní proces. Dnes se zaměříme na to, jaké vhodné podmínky pro tvůrčí proces vytvořit a jak podporovat kreativní způsoby myšlení.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Kreativní způsob myšlení lze trénovat</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Ano, kreativita se dá rozvíjet. Kreativita neboli tvořivost je schopnost hledat nové myšlenky, nápady, nebo řešit problémy jiným, novým, často neotřelým způsobem. Klíčový přitom bývá už samotný začátek, kdy si dáváme zadání, pokládáme si otázku, na kterou chceme najít odpověď. Je potřeba si dát čas na to, abychom mohli promyslet a představivostí „pohlédnout“ na problém či otázku z mnoha různých stran. Správná otázka je klíčová. Úspěšní lidé si místo otázky Proč já? kladou otázku Proč ne já? Někdy je v tom jen ten malý rozdíl.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jeden z velmi častých způsobů, který se používá k tomu, abychom dospěli k novým nápadům, je brainstorming a jeho varianty jako například brainwritting. Jeho základní pravidla jsou: vygenerovat velké <b>množství</b> nápadů, protože teprve nápady od dvacátého dále začínají být nové, neotřelé, originální; vzdát se pokud možno veškerého <b>posuzování</b> a kritiky nápadů a zapisovat zkrátka všechny; pracovat v <b>podpůrné</b>, příjemné atmosféře, nejlépe ve skupině, protože více hlav více ví a navzájem se inspirují; a nakonec můžeme jednotlivé nápady i <b>kombinovat</b> a dospět tak k ještě dalším možnostem. Poslední fází je <b>vylepšování</b>, přepisování vybraných nápadů a jejich úprava tak, aby odpovídala našemu záměru.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Spojujte a kombinujte </span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jednou jsem měl v šuplíku nápad na knižní „road movie“ o muži, který kvůli sázce vyrazí přes půl republiky na koloběžce na pohřeb svého strýce. Ve stejném šuplíku jsem měl nápad na román o mentálně postiženém mladíkovi, který uteče z ústavu za svou dívkou. Začalo to bezvadně fungovat teprve, když jsem ty dva nápady spojil.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Takže, když už máte nějaký nápad, zkuste ho ještě několikrát promyslet a pohrát si s ním. V první fázi je velmi důležité kombinovat možnosti. Takový Shakespeare ve své hře Sen noci svatojánské v podstatě jen kombinoval vztahové možnosti milostných dvojic. Klademe si provokující otázky: Co kdyby hlavní postava nebyla žena, ale muž, co by se stalo? Co kdyby se příběh odehrával v budoucnosti? Jaký vliv by na příběh mělo vyprávění v první osobě a ne ve třetí?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Nenechávejte si své nápady pro sebe</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Myšlenka, že vám je někdo ukradne nebo zkritizuje jen účinně vytváří tvůrčí blok. </span><span style="font-size: large;">Vyprávějte ostatním své příběhy a nápady a díky zpětné vazbě s nimi se posunete dál a ověříte si, jaký to vlastně máte nápad.</span><span style="font-size: large;"> </span><span style="font-size: large;">Tvůrčích bloků je hodně a kreativita se vám v těle rozproudí, když je dokážete rozpustit. S tímto například velmi dobře pracuje kniha i kurz Umělcova cesta. Knihu napsala Julia Cameron a z kurzů mohu doporučit třeba <a href="http://www.anetapavlova.cz" target="_blank">tento</a>. Kurz má tu výhodu, že je na něm přítomna podpůrná atmosféra a sdílení s ostatními účinně rozproudí kreativní energii.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Ověřování si nápadů, které zatím byly jenom moje, bylo hlavní náplní hodin autorského psaní na katedře autorské tvorby, kde jsem studoval. Teprve ve zpětné vazbě s posluchačem si člověk ověřoval, co napsal, a začal vnímat souvislosti. Vyprávět můžete i sami sobě. Čtěte si své texty nahlas. Tak hlasitě a zřetelně, aby se zvuk vašeho hlasu odrážel od zdí a vy jste slyšeli sami sebe vyprávět příběh. Hned postřehnete, když je nějaká myšlenka v textu vyjádřena kostrbatě nebo nepřesně. Když text nemá rytmus a spád. Když nezvučí a jen příliš vyplněn vatou.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Mít od tématu odstup je důležité. Každý článek pro blog, každou povídku, každý román, nechávám nějakou dobu odležet a vůbec na něj nemyslím. Teprve za čas se k textu vrátím a snažím se ho číst jako cizí a nezaujatý člověk. Velmi se mi to vyplácí.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Každý k tvorbě potřebuje něco jiného</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Pro rozvoj kreativity se doporučuje v populárních článcích například: Zvolte na oběd jinou restauraci, kupte si časopis, který normálně nečtete, jeďte někam, kde jste ještě nebyli, přihlašte se na nějaký nový kroužek nebo kurz, pusťte si inspirující hudbu, film nebo se začtěte do knihy a pak se oddejte snění. Ano, to funguje, dělejte to. Existují ale opravdu propracované způsoby, jak přijít k novým nápadům.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Rozhodně je dobré mít nějaký režim, o kterém víte, že vám pomáhá. Vhodné jsou malé rituály. Kupříkladu vyvětrat, uklidit si pracovní stůl a uvařit si oblíbený čaj. V tomto čase se tělo připravuje na čas tvoření, já říkám aklimatizuje se. Čas od času svůj režim zkuste porušit a sledovat, co to dělá. Zkoušejte nové věci. Většinou píši v klidu a tichu, ale jeden román jsem celý napsal za poslechu písniček mé oblíbené kapely. Také jsem kdysi zkoušel vymýšlet nápady ve vaně a vůbec mi to nešlo, maximálně jsem usnul, ale když se mi narodila dcera a nikdy jindy nebyl čas, šest dílů rozepsané pohádky jsem dopsal ve vaně, dvě stě čtyřicet stránek.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Lidé, kteří nemají rádi pevný režim si jen pravděpodobně nevytvořili takový režim, který je podporuje v tvorbě. Klíčem je objevit si takové kreativní rituály, které vám umožní nebát se, otevřít se a létat mimo běžné hranice. Dokonce bych řekl, že si tělo vytvoří reflex, podobně jako pavlovův pes začal slintat se zvukem zvonečku. Mnoho spisovatelů si na každý den určuje počet slov nebo stran, které musejí napsat a také mají velmi zvláštní rituály ohledně psaní.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jak řekl John Clees (jeden ze členů veleúspěšné komediální skupiny Monty Python): Vnímejte kreativitu jako náladu. Není to schopnost nebo postoj. Musíte pro ni vytvořit ty správné podmínky. Stejně jako se jen stěží přinutíte k pocitu štěstí, nenavodíte tvořivost uměle. Najděte podmínky a okolnosti, které podporují vaši tvůrčí stránku.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Kreativita musí běžet 24 hodin denně</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span><span style="font-size: large;">Spisovatel nemívá dovolenou, zkrátka pracuje pořád a stále sebou nosí notýsek, do kterého si zapíše nápad, úryvky dialogu, nebo celé scény, i když zrovna jede v tramvaji, nebo trůní na záchodě. Tvorba je pro něj životem, plyne v tom nekonečném proudu. (Tím se asi odlišuje tvorba od práce v kanceláři od osmi do pěti). Snažte se tedy mít každý den nějaký čas jen sami pro sebe a myslete na své příběhy. Než jdete spát, sedněte si chvíli do křesla a vymýšlejte něco nového, nepokračujte v psaní pouze lineárně. Tvořivost totiž není lineární, logický proces. Zapište si nápady, i ty, co s vaším příběhem zdánlivě nesouvisí, a jděte spát. Pak si je znovu přečtěte ráno.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Dávejte si překážky a omezení</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Příběh se musí odehrávat v jeden den, nebo všechna slova musí být jednoslabičná, nebo nesmí to být příběh o lásce. Taková omezení, takové úkoly si tvůrci sami sobě dávají. Možná máte pocit, že je to trochu kontraproduktivní, ale naopak, je to důležité. Mnoha perfekcionistům se nedaří, protože se bojí selhání a proto dělají jen ty věci, které jim jdou. Nikdy nebudete kreativní, když nebudete trochu riskovat.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Řekněme, že milujete fantasy a píšete povídky a romány pouze tohoto žánru. Zkuste si napsat povídku jako sci-fi nebo jako červenou knihovnu. Užijte si úlevu z toho, že to asi nebude to nejlepší, co jste kdy vyplodili, že je to jenom experiment, ale připomenete si díky tomu ten pocit, jaké to je tvořit bez ambic a toužit být skvělý, dokonalý, perfektní, nejlepší, úspěšný. To jsou totiž ve skutečnosti jen bloky, které nám brání se otevřít. Myšlenky musí zcela volně plynout, anglicky se tomu stavu říká flow. Často proto nápady přichází ve chvílích, kdy se nesnažíme tvořit. Miloš Forman kupříkladu své scénáře promýšlel při jízdě na kole, což je rutinní fyzická činnost, která ho spolehlivě uváděla do stavu flow.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Mozek ale potřebuje i trochu provokovat, aby se fantazie rozběhla. Proto spisovatel, kterému to nejde, alespoň vstane od stolu a jde se projít po pokoji a vyhlédne z okna. Já klidně psaní na chvíli přeruším a podívám se na nějaký úryvek filmu, nebo si přečtu deset stran z náhodně vybrané knihy, nebo jdu spravovat poličku.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Kreativní techniky</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Pokud se nám opravdu nedaří přijít na ten správný nápad, nebo vybočit ze svého stereotypu, jestliže máme problém a chceme ho vyřešit kreativním způsobem, je možné použít nějakou kreativní techniku. Tu nejznámější jsem už zmínil, je to brainstorming. Další výbornou technikou je <b>metoda analogií</b>. Jak funguje?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Nejprve si krátce napíšeme situaci, ke které chceme najít nápad. Například: Dítě má ve škole stále horší známky a maminka by ráda, aby se to změnilo. Pak si vytvoříme tabulku, která může obsahovat pět, šest, sedm políček, dle potřeby. Do těch si zapisujeme co nejvíce analogií k dané situaci, které nás napadnou. Například zhoršení prospěchu dítěte je jako když - květiny nekvetou, stroj správně nepracuje, armáda prohrává bitvu, rodina vydělává málo peněz, zdraví člověka se zhoršuje apod.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Přestaňte myslet na původní problémovou situaci a vmyslete se jen do těch analogických. Pokuste se k nim vymyslet různá řešení. Když vadnou květiny, je potřeba je více zalévat, přidat hnojivo. Stroj nemůže dále pracovat, pokud nebude rozebrán, ošetřen, opraven a promazán, poté se může vrátit do dílny. Prohrávající armáda potřebuje posilu, povzbuzení od generála a nové nadšení. Někdo z členů rodiny musí změnit práci, kde bude vydělávat více peněz. Je třeba změnit životní styl, aby se zdraví upevnilo.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Teď se vrátíme k původní situaci - zhoršující se prospěch dítěte - a podíváme se na to, jak nás jednotlivá řešení analogií mohou inspirovat. Pohnojit květinu může znamenat, že dítěti vymyslíme finanční motivaci za každou dobrou známku. Rozebrání stroje, že maminka s dítětem důkladně pohovoří a pokusí se najít pravou příčinu problémů. Armádní posila inspiruje k tomu, že rodiče domluví dítěti doučování. Změna práce může vést ke změně školy. Změna životního stylu znamená, že maminka upraví harmonogram svému dítěti.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Toto je kreativní metoda řešení problémů a jak vidíte, nemusíme ji používat pouze jako pomůcku pro generování nápadů pro literární fikci, ale i k řešení skutečných životních problémů. A na závěr ještě jednu <b>metodu</b> - <b>asociační</b>, často zvanou clustering.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Doprostřed papíru si napíšeme téma. Třeba - cesta. Kolem si do bublin, jako při kreslení myšlenkových map, píšeme asociace. Jednotlivé větve tohoto pavouka rozvíjíme, dokud to jde. Jedna asociační větev bude například: hrbolatá, rozbitá, pomalá, nudná, spánek, sen, realita ... Další: </span><span style="font-size: large;">autobus - dálnice - nehoda - čekání - zima - oblečení … Další větev se bude odvíjet jiným směrem: peníze - pojištění - víza - dokumenty - neznalost jazyka</span><span style="font-size: large;"> - nedorozumění - hádka - rvačka - zranění - nemocnice … Prakticky během několika minut máme bezbolestně a bez námahy mnoho podnětů a nápadů, které můžeme v příběhu použít, pospojovat dohromady a rozvinout.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<b><span style="font-size: large;">Kreativní bloky</span></b><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Všechny tyto pomůcky mají v podstatě jediný cíl a tím je - obejít nějaký blok, který máme. Jsme například příliš v zajetí původního nápadu. Jsme moc sebekritičtí, každý nápad nám přijde moc všední. Jsme unavení a nemůžeme na nic přijít, rozhýbat naše mozkové závity. Velmi nás ovlivňuje to, jaká známe standardní řešení daných situací, až příliš dodržujeme zavedené postupy a procesy. Přespříliš nás ovládá to, čemu věříme nebo nevěříme (například že nevěříme v Boha). Nedokážeme odstoupit od věci a zahlédnout širší souvislosti.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">A na závěr: představte si, že vaše literární postava nemá na chvíli žádné zábrany a udělá něco nečekaného. Můžete to samozřejmě zdůvodnit tím, že se opije, nebo požije drogu, ale myslím, že to není nutné, protože každý z nás čas od času udělá něco jinak než obvykle. Vyhnete se tím šablonovitosti. </span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.8; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiix7m6Y-mcesD9g9KUT5Ix6UM576EM3sKD5l_-plO4Mnjn7Y2JPwy6C5TmQ7EFA7AOklMbQy9xMHyY-RR-m-hIWvJc6w9Tl3lz5z8o9Ep-n-_e7vfElm0c1vNYRsH4vwme8_6PKkixUjZh/s1600/Kreativita_v_Husitske.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1205" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiix7m6Y-mcesD9g9KUT5Ix6UM576EM3sKD5l_-plO4Mnjn7Y2JPwy6C5TmQ7EFA7AOklMbQy9xMHyY-RR-m-hIWvJc6w9Tl3lz5z8o9Ep-n-_e7vfElm0c1vNYRsH4vwme8_6PKkixUjZh/s320/Kreativita_v_Husitske.jpg" width="241" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.8; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span face="" style="background-color: white; color: black; font-family: arial; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><i>Kreativita jistého výčepního v Husitské ulici v Praze.</i></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.8; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span face="" style="background-color: white; color: black; font-family: arial; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><i><br /></i></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.8; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span face="" style="background-color: white; color: black; font-family: arial; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: 18.6667px;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-23497380826255319382019-01-03T04:44:00.000-08:002020-07-02T05:41:55.226-07:00Nejlepší jógová cesta pro moderního člověka<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp5_zYOwuUbJjGbUCkJfpekVFXdAYmmku9eIsm4DRGpeoUlHjAQmomFHtQM_ZtunuFWWETfYxh1rJsqJW2dFDXQxSDWQvLusdxC30vdxREgtKqdpQzhQQopq3MBwHLfAHnEjfI07HB6wJ5/s1600/yoga-2959214_960_720.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: black; font-size: large;"><img border="0" data-original-height="639" data-original-width="960" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgp5_zYOwuUbJjGbUCkJfpekVFXdAYmmku9eIsm4DRGpeoUlHjAQmomFHtQM_ZtunuFWWETfYxh1rJsqJW2dFDXQxSDWQvLusdxC30vdxREgtKqdpQzhQQopq3MBwHLfAHnEjfI07HB6wJ5/s320/yoga-2959214_960_720.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Kundalini jóga podle Yogi Bhajana se považuje za nejúplnější jogínskou tradici. Kombinuje totiž meditaci, zpěv manter, fyzické cvičení a dechové techniky. Po tisíce let bylo toto posvátné učení uchováváno v tajnosti a předáváno ústně od mistra k vybranému učedníkovi. Teprve v roce 1969 se Yogi Bhajan, mistr Kundaliní jógy, rozhodl začít kundalini jógu vyučovat veřejně. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">“Lidé budou potřebovat jasnou mysl a oporu v duchovní síle, aby se vypořádali s nadcházejícím světem. A s důvěrou můžeme říci, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je prostřednictvím jógových technik,” prohlásil v roce 1999.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Kundalini jóga podle Yogi Bhajana je cesta obyčejných lidí, to znamená, že nebyla určena mnichům v klášterech ani jogínům, kteří se vzdávali všech světských věcí a věnovali se pouze duchovním věcem, ale byla od začátku určena lidem, kteří měli měli rodiny, pracovali a potýkali se s běžnými starostmi života. Je to nejrychlejší osobní cesta k navázání vyrovnaného vztahu mezi tělem, myslí a duší a ke schopnosti úspěšně odolávat výzvám a zátěžím i dnešního hektického života. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Ke změnám, kterých chcete v životě dosáhnout, dojdete mnohem rychleji než prostřednictvím jiných stylů jógy. Množství technik a meditací, kterými disponuje je opravdu veliké, takže jógový učitel může programy přizpůsobit tak, aby pomohly danému jedinci a jeho individuálním cílům. Cvičí se sestava, takzvaná krija. Je to sladěný systém skládající se z pohybu, ásan, dechových technik, muder, soustředění se, zpěvu a meditace, který automaticky vede energie v těle ke specifickému výsledku a mysl pozvedává ke změně vědomí. Krije mohou být jednoduché a krátké sekvence nebo mohou obsahovat výkonnostní a dokonce až namáhavé cviky a mocné dechové techniky. V této tradici není meditace považována za oddělenou od ásany nebo jógy, je nezbytnou součástí celku. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Kundalini jóga si nebere za cíl dokonalost pozic, i když samozřejmě platí, že čím lépe provedete pozici, tím účinnější bude. Fakt, že cviky nemusíte provádět dokonale, aby pro vás něco udělaly, vám umožňuje cvičit doma sami, bez učitele. Je při tom třeba naslouchat svému tělu. V Kundalini józe si nemusíte dát nohu za krk. Naopak, můžete ji dělat i na židli nebo vleže, pokud je to nutné kvůli vašemu aktuálnímu zdravotnímu stavu. Yogi Bhajan říkával, že pokud si i jen představíte, že určitý cvik provádíte, spustí se funkce určitých žláz a tím získáte až sedmdesáti procentní účinek z tohoto cviku.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Posílení nervového systému, dává do rovnováhy emoce, zvyšuje energetickou úroveň, projasňuje mysl, zmírňuje stres, podporuje pocit klidu, zvyšuje kapacitu plic a zlepšuje dýchání, posiluje imunitní systém, harmonizuje funkci všech vnitřních orgánů, protahuje a zároveň zpevňuje svalovou soustavu, regeneruje páteř a klouby, pracuje na mozku a nervové soustavě, podporuje činnost žláz s vnitřní sekrecí, zrychluje krevní oběh, posiluje trávení – naučíte se ovládat hlad a žízeň, seřizuje rovnováhu minerálů v těle, harmonizuje čakrový systém.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">To, jak je kundalini jóga komplexní, dokazuje mimo jiné i meditativní léčitelské umění Sat Nam Rasayan, které je součástí tradice kundalini jógy. V pověření Yogi Bhajana ho veřejně vyučuje od roku 1989 Gurudev Singh z Říma, jeden z nejlepších léčitelů v Evropě a Americe. "Sat Nam" znamená duše a "Rasayan" znamená plynout. Léčitel rozpouští napětí a bloky, které brání dotyčnému se hluboce a plně uvolnit. Cílem je uvolnit energii duše, aby mohla opět volně a bez zábran proudit. V tomto zvláštním stavu se tělo regeneruje a léčí samo. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.anetapavlova.cz/" target="_blank">Aneta Pavlová</a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-7541219955704530322018-12-28T02:11:00.001-08:002019-02-20T01:22:29.237-08:00Můžeme se na klavír naučit bez klavíru?<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
-->
</style>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp_Os0JmuloY2Ny506p5OesPh2cENkCdCtUuoB2CK_Nq3ax3rDHfdwW7dh3M_QynaWUsKbhwq5yk5cpv7OtN7X1YhIGoa0w_xccegPqGNxaKyyWpdhwUAmnp9jEepYWKZFEshbxel9SxLe/s1600/vnitr%25CC%258Cni%25CC%2581+promi%25CC%2581tac%25CC%258C.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="503" data-original-width="960" height="167" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjp_Os0JmuloY2Ny506p5OesPh2cENkCdCtUuoB2CK_Nq3ax3rDHfdwW7dh3M_QynaWUsKbhwq5yk5cpv7OtN7X1YhIGoa0w_xccegPqGNxaKyyWpdhwUAmnp9jEepYWKZFEshbxel9SxLe/s320/vnitr%25CC%258Cni%25CC%2581+promi%25CC%2581tac%25CC%258C.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Všichni
to známe, když se něco nepodaří vyřídit, zařídit tak, jak si
to představujeme, když nás někdo urazí, pohádá se s námi,
ztrapní nás, teprve až o chvíli později, nebo večer v klidu
doma, velmi dobře víme, co jsme měli říct, co jsme měli udělat.
A pak nám v hlavě běží dokolečka obraz toho, jak jsme se
měli zachovat. Znovu a znovu až to je celkem únavné a nemůžeme
se toho zbavit. Je to vůbec k něčemu dobré, zabývat se tím,
co by kdyby?
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Zdá
se, že ne, protože příště se situace víceméně opakuje.
Postupně získáváme o sobě dojem, že jsme málo pohotoví, málo
vtipní, nedokážeme se bránit urážkám, nejsme dostatečně
asertivní. Někdy snad z tohoto schématu vybočíme, ale je to
tak sporadické, že tuto výjimku nepovažujeme za důležitou, za
hodnou většího povšimnutí a snad i zapamatování.
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Děláme
chybu, že se za tu výjimku nepochválíme, protože to jsou ty
pomalé, postupné kroky, které nás mohou vést k trvalejší
změně. Ke změně v našem chování, v našich
dovednostech. Snad proto se tím nezabýváme, že nám po těchto
ojedinělých chvilkách, kdy jsme zareagovali pohotově a vtipně,
neběží v hlavě onen únavný a dokola se opakující film,
který nám ukazuje, že to mohlo všechno proběhnout jinak. Náš
vnitřní učitel. Ale kárá, ach ten kárá.
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Naše
komplexní osobnost se skládá z několika vnitřních
podosobností. A ty tam spolu existují v protikladu, v odlišnosti i
komplementaritě. Když se tedy jedné naší části něco nepovede,
určitě se v tom bohatém vnitřním světě objeví jiná část,
která se bude stavět do role toho chytřejšího, toho učitele,
který nás chce vybavit pro pozdější situace. Chce nám na
vnitřní obrazové tabuli ukázat, jak bychom se mohli zachovat
lépe. Lépe podle ní, to je důležité zdůraznit, protože to
nemusí znamenat objektivně lépe.
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Ponechejme
v tomto článku všechny problémy spojené s různorodostí a
komplikovaností vnitřního světa, který je náročný k pochopení
i pro zkušené psychology. Trochu se o tom rozepisuji v článku
<a href="https://cestakreativity.blogspot.com/2018/05/kdyz-uz-nevim-jak-dal-tak-si-vzpomenu.html" target="_blank">Když už nevím, jak dál, tak si vzpomenu na pět kontinentů duše</a>
na tomto blogu. Pokusme se pouze využít efektu „vnitřního
promítače“, učitele, který ví všechno lépe. Nedávno jsem si
přečetl v jedné zajímavé knize o plasticitě mozku tuto
studii. V Národním institutu neurologických poruch a mozkových
příhod v USA udělali pokus. Skupinu osob, které nikdy nehráli na
klavír, naučili noty k jedné skladbě a pustili jim několikrát,
jak skladba zní. Potom osoby rozdělili do dvou skupin. Jedna měla
v průběhu jednoho týdne sedět hodinku před klavírem s
cvičením a měla si představovat, jak etudu cvičí. Měli
mentálně trénovat. Druhá skupina, jak nás jistě napadne,
trénovala doopravdy, skutečně si sedla ke klavíru a hrála. Po
týdnu změřili oběma skupinám změny v plasticitě jejich
mozku. Výsledky byly překvapivé. Obě skupiny prodělaly podobnou
změnu. Ať trénovali doopravdy nebo jenom v představě,
jejich mozek se proměnil. Jistě, při kontrolním hraní etudy byla
skupina, která trénovala doopravdy o něco lepší, ale druhé
skupině stačila pouhá jedna dvouhodinovka fyzického tréninku,
aby první skupinu dohonila. Zajímavé, že?</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Takže,
vraťme se k našemu případu s vnitřním učitelem.
Promítačem, který nám stále znova a znova pouští vnitřní
film, jak jsme se měli zachovat v té a té situaci. Můžeme
se skutečně lépe vybavit pro budoucnost, pokud tyto smyčky
vnitřních obrazů využijeme jako lekce. Bylo by ale dobré se
spřátelit s tím naším promítačem. Je nutné zmírnit negativní
náboj proti konkrétní osobě, která v našem malém filmu
vystupuje. Zkusme se dívat na naše vnitřní učitelské filmy
s větším odstupem. Spíše jako diváci, než jako herci.
Zkusme jednotlivé situace chápat obecněji, než jen jako jeden
konkrétní konflikt. Emoce nám v tomto případě brání v hlubším
přijetí i pochopení.
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Tuto
cestu můžeme chápat i jako dobrý začátek pro práci s
vizualizací (pro začátečníky, kteří si myslí, že si nic
vizualizovat neumí). Vnitřní dialogy a představy „co by kdyby“
zažíváme všichni. Učit se představou lze, avšak výsledky
jednotlivých lekcí si musíme ověřovat a upevňovat praxí. Dát
tomu tu „jednu dvouhodinovku“ fyzické účasti. Čím dříve,
tím lépe. A nemusí to ani být v kontaktu s tou osobou,
s kterou jsme měli komunikační problém. Můžeme třeba
někomu převyprávět celou situaci s tím, co jsme měli říci
nebo udělat jinak.
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">A
on mi řekl: „Vy jste naprosto neschopná zařídit tak jednoduchou
věc.“</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">To
víš, já v tu chvíli vypěnila a pořád dokolečka
opakovala: „Tak jednoduchá, vy si myslíte, že jednoduchá?“
No, jako blázen. Ale měla jsem mu spíše říct: „Podívejte,
pane řediteli, když se stále mění termíny a nejsou jasné ani
základní kompetence, tak i jednoduchá věc může být problém.“</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Také
si můžete takový dialog sepsat na papír. Tím, že ho skutečně
fyzicky píšete, tak si ho ukotvujete ve své zkušenosti. A nebo,
pokud vás to bude bavit, zahrajte si celou situaci jako scénku,
jako divadlo, o samotě doma v pokoji. Dostaňte zkrátka tu
vizualizaci z hlavy do těla. Protože tělo jedná, tělo
mluví. Vize a sny jsou krásná věc, ale musí se realizovat, musí
se naplňovat ve hmotném světě.</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Takže,
hrát na klavír se bez klavíru naučit nikdy nedokážeme.
</span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br />
</span></div>
<br />Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-62714527909501132732018-12-11T01:34:00.001-08:002019-02-20T01:22:43.159-08:00Zahlceni seberozvojem<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9Oqbc6l4WYXrSjYRwqYzdIJQRRzxnQop1nW2gxxOv_6AKuGVq3OQ8t3IWioZyHnbEjS-JZfvVNHtubt6-4BBz3nrjoWo3hcOvs7D4a2kOM7iHfn6RE-t_6CGaUXFL6oZVS9ZDYntQn0wQ/s1600/hadka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="639" data-original-width="960" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9Oqbc6l4WYXrSjYRwqYzdIJQRRzxnQop1nW2gxxOv_6AKuGVq3OQ8t3IWioZyHnbEjS-JZfvVNHtubt6-4BBz3nrjoWo3hcOvs7D4a2kOM7iHfn6RE-t_6CGaUXFL6oZVS9ZDYntQn0wQ/s320/hadka.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">Nejsme tak pohodlní, jak se zdá, mnozí lidé se dnes stále něco učí, nebo alespoň mají touhu se naučit. Angličtinu, jízdu na plachetnici, neurolingvistické programování vlastního mozku. Jsme obklopeni množstvím nových informací každý nový den. Za jediný den toho vstřebáme tolik, co středověký člověk za celý život. No, vstřebáme… možná… možná někdy fungujeme spíše jako průtokový ohřívač. Vpustíme informaci dovnitř, chvíli jí věnujeme pozornost, dáváme jí energii a pak na ni zapomeneme, vytěsníme ji. Je fuč. I když ne úplně, někde v hloubce podvědomí zanechává stopy jako mokré nohy na podlaze koupelny. Už druhý den nevíme, co jsme to četli na internetu za článek. A přitom nás to včera tak rozrušilo. A vždyť je to jedno, dnes je tam nový článek.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">A ten rozdíl mezi tím kolik toho víme, nebo bychom měli vědět, a jak se vlastně změnil, posunul náš život, nás frustruje. Protože vidíme, že se stále potýkáme se stejnými problémy. V jízdě na kánoi jsme se zlepšili, to ano, to nám jde, ale v mezilidských vztazích je to stejné a v komunikačních dovednostech zaostáváme, už jsme zase v práci nedokázali říci kolegyni ne, když po nás chtěla, abychom ji kryli, zatímco si půjde něco vyřídit, a nemáme z toho dobrý pocit. Byli jsme na kurzu, přečetli jsme knihy, které nám někdo doporučil, prý skvělé, viděli jsme poučný film, prý fantastický a výsledek jako kdyby stále nebyl viditelný.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">Pak se ve vhodný okamžik objeví různí prorokové. 7 zaručených rad vedoucích k úspěchu. Nejnovější překvapivé informace o výzkumu mozku, objevte magickou techniku, která vám umožní se lépe dorozumět s okolím. Znovu se necháme nachytat. Ne že by ta technika nebo ty rady nebyly zajímavé, to ne, ale nedostalo se nám to do těla. Ano, to je to správné, zase nás to jen ovanulo jako čerstvý závan větru a pak jsme se vrátili zpět do svého teplíčka vlastních stereotypů. Tam, kde to známe. Ono totiž i vězení, které známe, je pro nás lepším útočištěm, než to neznámo tam venku. Bůhví co se tam může stát. Nemůžeme riskovat neúspěch. Když řekneme kolegyni, že ji už krýt nebudeme, protože se nám to nelíbí, a ona se na nás naštve, co pak? Trávit pracovní dobu s rozhádanou kolegyní by mohlo být ještě více nepříjemné. A abychom upokojili i hlavu, která nám generuje nepříjemné myšlenky, řekneme si: „Já už jsem takový, já už jsem taková.“</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">Je to výmluva, řekněme si to upřímně. Celý život jsme se totiž učili nápodobou. Nejvíce návyků si samozřejmě utvoříme v dětství od svých rodičů a kamarádů. Pokračuje to však dál – hudební vzory, filmové vzory – a zase napodobujeme a napodobujeme. Postupně ale vyhasíná chuť objevovat a dělat něco jiného, než to, co člověk už pravidelně dělá a zná, a člověk tedy dělá jen to, co se mu nelíbí, dělá svoje povinnosti. Přijme dokonce přesvědčení, že to tak musí dělat, protože to od něj všichni očekávají.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">No, co s tím? Určitě je dobré si uvědomit, že vám těžko pomůže nějaká zaručená rada z venku. Je potřeba změnit vnímání. Jak to říct? Je nutné se přinutit k tomu, abychom se obzvláště v kritických situacích nenechávali vláčet, smýkat svým stereotypním chováním. Musíme se vědomě zpomalit a sledovat, co se děje, jako dítě, které se učí. My dospělí, přehlcení informacemi už nejsme tak trpělivými žáky života, abychom vstřebávali a vnímali to nové jako houba. Už to posuzujeme a analyzujeme a necháme se přesvědčit jen tak napůl.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">Takže jestli chcete skutečně změnu, udělejte místo tomu novému. Aby se mělo kde uchytit. A pak růst. A zdomácnět. To místo za vás neudělá žádná kniha, žádný lektor, žádný film nebo nový překvapivý výzkum. </span><span style="font-size: large;">Nuže, jak to místo vytvářím já? Vhodné je cestování, protože to vám zcela jistě "provětrá" hlavu. Ale spíše než tomu, abych coural z místa na místo a odškrtával památky na seznamu, dávám přednost bivakování na jednom místě. Mám pak čas na každodenní rituály a důvěrnější rozhovory s domorodci. Velmi mě také pomohla pouť do Santiaga de Compostela. Skvělým nástrojem na usebrání je i pobyt ve tmě nebo vůbec někde v klidu na osamoceném místě. Tím myslím bez kamarádů, zábavy, alkoholu, televize a podobných věcí, které nás dokáží spolehlivě odvádět od klidné pozornosti na sebe sama. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span><span style="font-size: large;">Potom na tom uvolněném místě, kde jsme přijali novou myšlenku (jak chceme v životě žít, kam směřovat, jaké hodnoty jsou pro nás důležité) musíte tu myšlenku opečovávat, starat se o ni jako o květinu, tedy s láskou a pravidelně, aby neuvadla, protože je nová a zranitelná a dokážeme ji velmi rychle zpochybnit. A jak nás inspiruje Malý princ, je třeba převzít odpovědnost za svoji květinu. Odpovědný je ten, který je odpověď vědný, tedy ví, co má odpovídat, až se ho budou ptát. Zná důvody svého rozhodnutí a ví, co dělá, jaké kroky je třeba činit, aby se došlo k výsledku. Nenechává věci náhodě. A aby to dokázal a vyznal se v tom, chtělo by to začít s něčím jasným, jednoduchým. S jednou věcí. S jednou květinou. Nezačínat každý půlrok s novou teorií.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;">Rozum nám při výběru toho, čemu máme v životě věnovat pozornost, nepomůže. Rozum říká: je to výhodné, protože je to za polovičku ceny, bude to fantastické, ten lektor studoval až v Americe. V takových případech je potřeba oprostit se od určitého typu mentální kontroly, jak říká Timothy Gallwey. Američan. </span><span style="font-size: large;">To ten náš intelekt je hluboká bezedná studna na nové informace. Kdybychom takhle intenzivně procvičovali svoji intuici a tělové vnímání, byli bychom už dávno osvobozeni od svých stereotypů a mnoha problémů. Sociální dovednosti, jako například komunikace s druhými, jsou tělový návyk. Komunikace se odehrává nejen v hlavě ale hlavně v těle. Součástí komunikace je totiž vnímavost.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span><span style="font-size: large;">Ne vždy vyřčená slova přesně označují to, co znamenají. V hádce už vůbec ne. Slyšíme slovo a myslíme si, že je myšleno stejně, jako je řečeno. Ale vůbec ne. Ono třeba znamená: mám strach, nebo nelíbí se mi to. A řekneme to větou: "Co zas po mně chceš?" Proto často řekneme slovo a pak bereme slovo zpět. Zvykli jsme si s jazykem dost volně nakládat. Pokud hlava zůstane odříznuta od zbytku těla, které se věnuje vnímání, nikdy se nenaučíme dobře komunikovat s ostatními, ani… ani sami se sebou. To hlavně.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-9407570806574536182018-11-22T01:29:00.000-08:002020-07-02T05:42:44.057-07:00Hormonální jóga jako elixír mládí?<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
EM { font-style: italic }
-->
</style>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir_7usoulJDAHS3PxrK12qUkwKllSs-fD2hskvrT3EII2J_yOO3S3yoWbhX1c_MtrZ4gexUYGythj0uthqnFhMDzM6GGzK1C8Tn-urC0ShW7Xq0mUCFCJZ6Scq4YyMS5JEJwvFD8OQPKap/s1600/Hormonalni_joga_01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-size: large;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="800" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir_7usoulJDAHS3PxrK12qUkwKllSs-fD2hskvrT3EII2J_yOO3S3yoWbhX1c_MtrZ4gexUYGythj0uthqnFhMDzM6GGzK1C8Tn-urC0ShW7Xq0mUCFCJZ6Scq4YyMS5JEJwvFD8OQPKap/s320/Hormonalni_joga_01.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div align="LEFT" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<div style="font-style: normal; font-weight: normal;">
<br /></div>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Pojem </span><em style="color: #3a3a3a; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-large; text-indent: 37.7953px;"><span style="color: black;"><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><span style="font-style: normal;"><a href="http://www.zivotkrasny.cz/j%C3%B3ga.html" rel="" target="_blank">Hormonální jóga</a></span></span></span></em><span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"> se už pomalu dostává do povědomí mnoha lidí v naší republice. Celý název zní Hormonální jógová terepie dle Dinah Rodrigues. Tato jógová sestava, jak už sám název upozorňuje, je zaměřena na vyrovnávání problémů našeho těla na hormonální úrovni. Nejlépe je ji cvičit jako prevenci proti různým problémům, ale její účinky jsou tak velké, že i v případě stávajících zdravotních problémů je dokáže účinně léčit. Pravidelné cvičení harmonizuje celé tělo a velmi zvyšuje kvalitu života. Sestavy hormonální jógy jsou celkem tři - jedna pro ženy, druhá pro muže a třetí pro diabetiky.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Cvičení hormonální jógy není nijak složité. Jde o sestavu 21 cviků, které po dlouhém a pečlivém výzkumu sestavila brazilská psycholožka Dinah Rodrigués. K těmto základním cvikům patří ještě deset antistresových cviků. Stres je totiž nejčastější příčinou narušení naší hormonální rovnováhy. Dvoudenní seminář, na který se účastník přihlásí, je věnován tomu, aby se tyto cviky naučil a mohl je potom sám cvičit doma. Nejlépe je samozřejmě cvičit každý den alespon patnáct minut, plná sestava vám zabere půl hodiny. Můžete se přihlásit i na opakovací seminář, kde si připomenete, jak se cviky správně provádějí.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Celá sestava vychází z několika jógových systémů i z moderních vědeckých výzkumů a díky svému holistickému a psychosomatickému zaměření představuje vhodnou alternativu ke klasické medicíně. Spojuje prvky klasické hatha jógy, kundalini jógy a tibetské techniky cirkulace energie. Začíná se zahřívací rozcvičkou, která připraví tělo na cvičení. Do samotné sestavy patří statické i dynamické ásany (jógové pozice), energizující dechová cvičení, zklidňující dechové techniky a techniky zaměřené na usměrňování energie v těle. Dále při sestavě využíváme tzv. mudry, což jsou gesta, která ovlivňují proudění energie. Nakonec je zařazena i relaxace a vizualizace.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Na semináře chodí lidé všeho věku a hormonální jóga je lékem pro mnoho problémů. Doporučuje se jako podpora a příprava pro početí, velmi vhodná je pro ženy od 35 let, kdy se hormonální hladina začíná snižovat, jako prevence a nástroj udržení ženského zdraví. Doporučuje se při symptomech spojených s hormonální nerovnováhou v období menopauzy, jako jsou návaly, nespavost, podrážděnost, deprese a emocionální nestabilita.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Mnoho žen pociťuje blahodárné účinky už po několika dnech cvičení sestavy. Ukazuje se, že hormonální jóga dokáže pomoci i tam, kde ostatní prostředky selhaly, což je naprosto úžasné, člověka, který jógu učí, to ohromně motivuje a nabíjí. Je to také skvělé pro všechny, kdo sestavu cvičí, protože nejtěžší je překonat vlastní lenost a životní stereotypy, takže prostě potřebujeme rychle vidět výsledky.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Jak tedy vlastně hormonální jóga funguje? Sestava cviků působí nejen na svaly a fyzické tělo, ale i na žlázy s vnitřní sekrecí, které se podílejí na tvorbě hormonů. U žen působí převážně na vaječníky, štítnou žlázu a hypofýzu. U soustavy cviků pro muže působí na varlata, nadledvinky, štítnou žlázu a hypofýzu. Ovlivňuje samozřejmě i tak důležité orgány jako jsou játra a slezina. Dnes už se dobře ví, že nemáme jen fyzické tělo, ale i energetické tělo a dovolím si říci, že jóga otiskuje svůj pozitivní vliv i na této úrovni.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="color: #3a3a3a;"><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><span style="color: black;"></span></span></span></span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Cvičení jógy nás tedy skutečně omlazuje a oživuje. Moderní způsob života a znečišťování planety včetně nekvalitního jídla nás vystavuje velkým nárokům a výzvám, abychom se dokázali vůbec udržet zdraví a radostní. Jak prohlásil učitel jógy </span><em style="text-indent: 1cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><span style="font-style: normal;"><a href="http://www.zivotkrasny.cz/kundalini_joga.html" rel="" target="_blank">Yogi Bhajan</a></span></span></span></em><span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">: Lidé musí dříve nebo později pro sebe objevit jógu, jako cestu, jak se s tímto vzrůstajícím stresem vypořádat.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><a href="https://www.anetapavlova.cz/" target="_blank">Aneta Pavlová</a></span></div>
<div align="LEFT" style="font-style: normal; font-weight: normal; line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
EM { font-style: italic }
-->
</style>
</div>
<div align="LEFT" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br />
</span></div>
<br />
<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
EM { font-style: italic }
-->
</style>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-88733151077298887322018-06-18T01:33:00.000-07:002019-05-22T02:54:18.727-07:00Jak vzniká venkovní stopovací hra<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
-->
</style>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5vA8l_o31CqGR1Mmr9_9-MldEMMnLyUQENQ8KPDpET2mqqKkmKMOkZmKstTmb0fPfS_eFMtIHrpc3hGukvA08gtE6soXaaL3EvaPrQKM-xIJfsVg8xy87P2WphJvyF1gEPVy_xJ0v2Xyu/s1600/chlapecek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-size: large;"><img border="0" data-original-height="576" data-original-width="1024" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5vA8l_o31CqGR1Mmr9_9-MldEMMnLyUQENQ8KPDpET2mqqKkmKMOkZmKstTmb0fPfS_eFMtIHrpc3hGukvA08gtE6soXaaL3EvaPrQKM-xIJfsVg8xy87P2WphJvyF1gEPVy_xJ0v2Xyu/s320/chlapecek.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div align="LEFT" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Říkal jsem si, že by bylo fajn napsat něco o tom, jak probíhá příprava <a href="https://www.stopovacihry.cz/">venkovních her</a>. Lidé si totiž při vyhledávání programu pro sebe a pro své děti představují velmi rozdílné věci. Někdo napíše do vyhledávače „venkovní hry“ a chce si koupit na svoji zahradu něco ve stylu petanque nebo kroketu. Jiná rodina sice hledá aktivitu v přírodě, ale protože je skautského naturelu, představuje si něco opravdu náročného, důmyslného, něco u čeho se zapotí a dlouho na ten zážitek nezapomene. A pak je ještě spousta dalších rodin.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">I když venkovní stopovací hry nejsou ještě příliš masově rozšířené, je i ve světě tvůrců stopovacích her určitá konkurence. Společnosti, které doposud provozovaly takzvané únikovky, což jsou hry vnitřní, odehrávající se v interiéru nějakého domu, kde jde hlavně o luštění šifer a zdolávání úkolů, aby se hráči dostali ven z místnosti, tak těmto společnostem jsou už jejich vlastní interiéry malé a expandují ven. Většinou do ulic velkých měst a jejich hry stojí od tisíc korun výše, protože využívají i různé rekvizity, případně průvodce. Dále jsou tu jedinci nebo partička kamarádů, kteří mají zkušenost ze skautských táborů a protože se rádi procházejí přírodou, rozhodli se vytvořit takovou malou „táborovku“ pro jednodenní výlet do přírody. A pak, abychom nezapomněli, tu máme ještě geocaching, jehož kouzlu už propadlo mnoho lidí.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">U geocachingu při hledání takzvané kešky pátráte jen po jednom místě. Naleznete krabičku podle souřadnic GPS a zapíšete se do notýsku. I mě geocaching velmi lákal, ale doposud jsem nenašel ani jednu kešku. Ani jsem ji nehledal, protože až donedávna jsem nebyl vlastníkem chytrého telefonu nebo navigace. Co naplat, musel jsem si vymyslet venkovní stopovací hry a záměrně jsem je vytvořil tak, aby k nim nebylo potřeba používání navigace. Má to svoje výhody, vracíme se tak trochu v čase o několik desetiletí zpět, do doby mého mládí, kdy jsem jezdil na ty zmiňované tábory. A jelikož můj tatínek byl táborový vedoucí, byl jsem na nich už od pěti let a potom o hodně později jsem mu pomáhal táborové hry realizovat. Tehdy se správný směr při stopovací hře hledal podle různých důmyslných indicií a ne podle GPS.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Na začátku všeho byla obyčejná procházka přírodou. A zvláště v Praze, kde bydlím, mám svoje oblíbené trasy ve velkých lesoparcích. Časem mě napadlo, že procházka takovou pěknou trasou je fajn, ale ve spojení s příběhem a stopováním trasy by takový výlet neměl chybu, obzvláště pro děti. Od nápadu do realizace první hry uplynul rok, protože jsem si potřeboval pořádně promyslet styl a koncepci svých her a všechno řádně připravit. Jak tedy taková hra konkrétně vzniká?</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Jako tvůrce hry hlavně musím trasu dokonale znát. Je potřeba si ji několikrát projít i s tím, že si všímám všech zajímavostí, které by se daly využít ve hře. Hra tedy vychází z prostředí, v kterém se odehrává, a nedala by se bez velkých úprav přenést někam jinam. A to je i hlavní důvod výletu do přírody, abychom se kochali okolní krajinou, ne?</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Neméně důležitá část hry je příběh, který se po cestě vypráví. Příběh je také inspirován prostředím. Například Modřanská rokle se přímo nabízela pro hru Indiánská zpráva, protože tu jsou na stromech jiné značky, než jak je známe z turistických výletů. Místo proužků jsou to barevné trojúhelníky. Prostředí rokle je členité a divoké, tyčí se tady strmé skály, uprostřed lesů narazíme na malé jezero, údolím protéká bystřina a na hliněných cestách jsou často stopy podkov.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Snažím se tedy v maximální možné míře využít tyto přírodní i lidské nabídky. Nečmárám na kameny nebo kmeny stromů značky nebo písmena, ale když už se po cestě někde něco takového vyskytne, dá se to využít pro hru. Jak vidno, jde hlavně o stopování správné cesty. Je potřeba po cestě trochy všímavosti. Mnoho ukazatelů ale může být popsáno formou šifry jen v plánu hry, to je výhodné. Venkovní značky totiž mohou být odstraněny nebo poškozeny, případně přemístěny. Pro nápaditost a pestrost namíchávám od každého něco.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Po trase stopovací hry jsou také schované schránky, ve skleničkách nebo plastových tubusech ukryté zprávy. Ty jsou nejvíce náchylné na ztrátu nebo zničení. Z toho důvodu je málokdy využívám k určení směru. Většinou je to nějaká listina oživující příběh, občas také šifra. Většina těchto schránek má svoji záložní variantu, o které se píše na konci plánu hry.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Vytváření venkovní <a href="https://www.stopovacihry.cz/">stopovací hry</a> je tedy mnohadenní meditace, při které se procházím přírodou a přemýšlím nad jednotlivými úkoly, příběhem a všechno mnohokrát pozměňuji, aby výsledek byl kompaktní, svižný, nápaditý, originální a aby seděl do prostředí. Zároveň beru ohled na různý věk hráčů. I z toho důvodu jsou úkoly jednoduché a terén vybírám lehký nebo středně těžký. Hlavním záměrem mých venkovních her je příjemná a zábavná procházka pro rodiče s dětmi. Těžší outdoorové dobrodružství, vhodné i pro starší hráče, možná přijde časem. Hry totiž už realizuji i mimo Prahu v náročnějším terénu. Prvním takovým náznakem je hra Hvězdné údolí nad řekou Berounkou v místech, kde kdysi prý stával Kazín.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large;">Hry najdete <a href="https://www.stopovacihry.cz/" rel="" target="_blank">ZDE</a>.</span><br />
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large; text-indent: 1cm;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: large; text-indent: 1cm;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" rel="" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></div>
<br />Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-60871336357469847232018-05-18T07:15:00.000-07:002019-08-01T23:29:30.341-07:00Proč nedokončíme rozepsanou knihu<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoWIpneKeUdFzY30ugGADZgUQ826fehNrJgcaXbz8od8O3KHZ7KxPjPs26QSc4rmUE1GWzOlZ2k0kow5gBEumhEmbJZ_7SGlOr_Ohz1IekgMSzZ5ahnBqEc0uNMXg2CBBDb4Bvg1axxiZE/s1600/jak+psat+knihu.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><img border="0" data-original-height="508" data-original-width="1024" height="158" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoWIpneKeUdFzY30ugGADZgUQ826fehNrJgcaXbz8od8O3KHZ7KxPjPs26QSc4rmUE1GWzOlZ2k0kow5gBEumhEmbJZ_7SGlOr_Ohz1IekgMSzZ5ahnBqEc0uNMXg2CBBDb4Bvg1axxiZE/s320/jak+psat+knihu.png" width="320" /></span></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: left;">
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;">Nikoho nezajímá kniha, která byla téměř dopsána. Chceme si přečíst tu, která je dokončená, což znamená, že bez ohledu na všechny okolnosti, kterými jste museli při psaní projít, (že jste měli moc práce a málo klidu, že se vám deset kapitol smazalo z počítače) z vás dělá spisovatele jen dílo, které jste zvládli dokončit. A také zvládli vydat, aby se vůbec ke čtenářům dostalo. </span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Možná jste spisovatel nebo spisovatelka a také se vám to stalo. Začali jste psát knihu, ale nikdy jste ji nedokončili. Uvízli jste a nevěděli jste, jak pokračovat. Nebo jste dokončili svůj rukopis, ale nevěděli jste, co dělat s rukopisem. Ještě horší je, že jste napsali knihu, ale nikoho to nevzrušilo. Nikdo neprojevil zájem rukopis vydat nebo si ho alespoň přečíst.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Já sám jsem dobrovolně vyhodil nejméně čtyři v podstatě dokončené rukopisy románů do koše, než jsem jeden vydal opatrně vlastním nákladem v počtu 350 kusů. Prodalo se 300 výtisků, ale to není pro tento článek podstatné. A i poté, co moje knihy vydalo nakladatelství, se žádný zázrak nekonal.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Měl jsem dost času usilovně přemýšlet o tom, proč se moje knihy neprodávají v knihkupectvích jako bestseller (i když kniha Příběhy Malého Tibetu se rozprodala během jednoho roku a teď vychází druhé vydání, takže úplné dřevo nejsem). Prostudoval jsem si k tomuto tématu blogy i jiných spisovatelů. Tady jsou řekněme souhrnné úvahy:</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Než budete moci vypustit do světa bestseller, nejprve musíte nějaký napsat.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jak prosté, ovšem spousta spisovatelů, kteří si sednou, aby napsali své mistrovské dílo, si myslí, že se stačí posadit a psát. Ale když si přečtete rozhovory a životopisy s nejúspěšnějšími autory světa, všimnete si, jak tvoří mnohem rafinovaněji, než že si jen jednoduše sednou ke stolu a nechají slova plynout.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jenomže, jak v různých obměnách zmiňují různí autoři včetně mě, čím déle píšete a čím více si to po sobě čtete, tím více nabýváte dojmu, že je to absolutní sračka. Ten dojem vyvrcholí dopsáním poslední věty.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><b>Jak funguje kreativní proces</b></span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large; text-indent: 1cm;">Každý velký spisovatel potřebuje systém, který mu pomáhá tvořit. Možná řeknete, že nemáte rádi termíny, ale bez časového plánu se opravdu těžko píše. Spíše se nepíše. Neustále psaní odkládáte. Píšete jen když máte inspiraci. V ostatních chvílích si říkáte, že čekáte na inspiraci. Takhle se dle mé zkušenosti nic nedokončí, protože náboj nápadu, hnací motor, který vás nutí zhmotňovat nápad, vyprchává. Jak popisuje Elizabeth Gilbertová: Nápad odchází jinam, kde se o něj lépe postarají.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Jak tedy funguje kreativní proces? Má základní čtyři fáze. <b>Příprava</b>. Identifikujeme určitý problém či téma a zjišťujeme si všechny možné potřebné informace. <b>Zrání</b>. Fáze někdy také nazývaná inkubace. Nad problémem nepřemýšlíme a jeho zpracování probíhá v nevědomém mentálnímu procesu. <b>Osvícení</b>. Okamžik, kdy se v našem vědomí konečně vynoří nápad. <b>Ověření</b>. Nový nápad ověřujeme a hodnotíme, přepisujeme a vylepšujeme, zkrátka s ním pracujeme dál.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Pro začátek je důležité si říci, že se zde střídá aktivní a pasivní fáze. Příprava je aktivní. Chodíme do knihovny, googlujeme, diskutujeme s odborníky a studujeme informace o novém tématu, děláme si rešerše. Pak v procesu zrání necháme materiál kvasit a pracovat, až z něj vykrystalizuje nosný nápad. Proto tolik spisovatelů kouká z okna a kouří a tvrdí, že pracují. A ano, je to tak, zabývají se problémem i v tramvaji a ve vaně. Pak přijde dlouho očekávané osvícení a nakonec se musí nápad zformulovat do slov a do vět a musíme si ověřovat čtením, jestli vše funguje. Pak se přepisuje a přepisuje, dokud si nějak neověříme, že vše funguje jak má a jsme spokojeni. Většinou v této fázi dáme na názor jiného člověka, potřebujeme ověření.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Autor, který tuto sinusoidu kreativity nezná může snadno podlehnout pocitu, že mu to nejde, že neví jak dál, že neví, co má dělat. Je to proto, že v každé fázi má dělat něco jiného a on očekával, že psaní bude probíhat lineárně a v podstatě pořád stejně. Že buďto má na psaní talent nebo nemá, a když má, tak mu to prostě půjde. Chyba lávky, psaní je pestré a samo o sobě dobrodružné jako život sám.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><b>Další záludnosti</b></span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Ve fázi inspirace může ke spisovateli přicházet spoustu nápadů z jiného ranku, na jinou knihu. Je důležité se nenechat odlákat od rozdělané práce, nápad si poznamenat, jestě lépe, přezkoumat, zda by se nedal přeci jen použít v již rozepsané knize (tak to dělám já a 90 % věcí se použít dá), a pokračovat v práci. Toto, jak sleduji v diskusích na facebooku, je velký problém. Můj kolega spisovatel má v počítači pět šest složek a přicházející nápady si třídí do jednotlivých složek. Když je složka dostatečně plná, začne na knize pracovat. Já to dělám také, ale hlavně miluji kontrasty a snažím se, když to jen trochu jde, nápady spojovat a použít rovnou už v rozepsaném rukopise.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">V aktivní fázi nám psaní jde. Máme pro mlácení do kláves počítače totální nasazení a nemyslíme na jídlo a na spánek. Pak fáze zase odezní a my můžeme být zmateni. Bože, proč jsi mne opustil? Co mám dělat? Jak knihu dokončím? Dokončíte, ale ne stejným tempem a stejně snadno, jako to v uplynulých dnech probíhalo. Nastává úsek sinusoidy, že musíte každé písmenko a každé slovo vypotit. Ono se to zase změní, nebojte.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Takže psaní má svůj rytmus a zákonitosti, které je dobré pochopit. Proto nám tolik pomáhá pravidelnost a řád. Spisovatelé profesionálové píší každý den, vyhradí si svůj čas na sběr nových informací, na inkubaci, na osvícení i ověřování nápadu. Vědí, že když dospějí na konec jedné fáze, je dobré změnit rytmus, změnit činnost a jít se projít, nebo si třeba napustit vanu. Dokonce znám jedince, kteří mají na každou fázi ve svém domě samostatné místo a zařizují si ho podle zákonitostí feng-šuej. Zábavné.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><b>Fáze útlumu</b></span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Tato fáze se většinou dostavuje ve dvou hlavních situacích – po prvním spisovatelském záchvatu, kdy vám psaní šlo od ruky, jako by vám ho někdo shůry diktoval, jenže pak jste narazili na problém – například nevíte, jak hlavního hrdinu dostat z naprosto neřešitelné a zapeklité situace, do které jste ho předtím schválně dostali. Dokonce začínáte pochybovat o tom, jestli nemáte celou tu komplikovanou situaci škrtnout. Takže se tu mísí útlum počátečního nadšení s pochybnostmi.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Člověk se také lehko zasekne, pokud má popsat prostředí, povolání, nebo třeba přístroj, o kterém nic neví. Opět začne pochybovat o tom, jestli na to má a jestli je dost inteligentní. Útlum samozřejmě přichází i s uplynulým časem, který jsme psaní věnovali. Přeci jenom, napsat knihu trvá rok, dva, nebo deset a je naprosto nemožné, že byste za celou tu dobu nepocítili útlum, prázdnotu nebo dokonce lehkou depresi. (Těžká deprese je stav, kdy jen ležíte v posteli a přestože máte ohromnou žízeň, nedokážete vstát a napustit si vodu do skleničky).</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jak překonat kritické fáze</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">- dělejte si rešerše a studujte</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">- čmárejte si do notýsku, pište jen tak nezávazně, bez ambicí, že to bude použitelné</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">- dělejte si průběžně a pravidelně poznámky do notýsku a pročítejte si je, hlavně ty starší, které si už nepamatujete</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">- nechte se něčím inspirovat – filmem, úryvkem z knihy, procházkou do přírody...</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">- vymyslete si rituál pro začátek každého psaní – text se musí vysedět a tělo se tomu u mnohých z nás brání – pomáhá rituál, který si vymyslíme. Například: ukliďte věci ze stolu, uvařte si dobrý čaj, zapalte vonnou tyčinku, nadechněte se, vydechněte a pusťte se do toho!</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;">Jako poslední radu doporučuji si přečíst nebo jít na kurz Umělcova cesta, kde se vám podaří během dvanácti lekcí pochopit a odbourat všechny vnitřní bloky, které nám překáží v tom, dokončit rozdělané věci. Abychom sami sobě nepřekáželi, jak říkával můj pan profesor Ivan Vyskočil.</span><br />
<br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/">Luboš Pavel</a></span></div>
<div align="LEFT" style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; orphans: 2; text-indent: 1cm; widows: 2;">
</div>
<div style="text-align: left;">
<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
STRONG { font-weight: bold }
A:link { color: #000080; so-language: zxx; text-decoration: underline }
-->
</style>
</div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-size: large;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="border: none; font-style: normal; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm; orphans: 2; padding: 0cm; widows: 2;">
</div>
<div style="border: none; font-style: normal; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm; orphans: 2; padding: 0cm; widows: 2;">
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span></div>
</div>
<div style="border: none; font-style: normal; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm; orphans: 2; padding: 0cm; widows: 2;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span></div>
</div>
<div style="font-style: normal; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
STRONG { font-weight: bold }
-->
</style>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-60859118256919003512018-05-15T03:31:00.001-07:002019-08-01T23:31:32.768-07:00Když už nevím, jak dál, tak si vzpomenu na pět kontinentů duše <i>Lidská psyché je jako labyrint, v němž se člověk snadno ztratí. Nálady, myšlenky, obrazy a pocity se proměňují a ovlivňují naše chování. Činíme rozhodnutí, aniž bychom přesně chápali, proč. Jsme sami sobě hádankou.</i><br />
<div style="text-align: right;">
Artho S. Wittemann </div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRSqg3OvS-4LD_IdBinezny76oV6s2SbIKsLSPO83HWInbO5w1rZQeoERgUCALUrQOKbjr7Md-wZgoDIW33dgHd4BBnx4WmV79JFhF_qtp1_IK9xJq_7FHsjlKAPlkk4DswqxUlkNBgy7a/s1600/kdyz_uz_nevim.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRSqg3OvS-4LD_IdBinezny76oV6s2SbIKsLSPO83HWInbO5w1rZQeoERgUCALUrQOKbjr7Md-wZgoDIW33dgHd4BBnx4WmV79JFhF_qtp1_IK9xJq_7FHsjlKAPlkk4DswqxUlkNBgy7a/s320/kdyz_uz_nevim.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: 0cm; text-indent: 1cm;">
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Dokončování rukopisu, to je něco! Ono, mít nápad a rozepsat ho, je jedna věc, ale dát mu nějaký tvar a podobu, aby se text dal číst, je věc druhá. Vždyť by příběh měl být dokonalý. Vždyť by měl být ÚŽASNÝ. Jinak moje dílo zapadne mezi lavinou každoročně vydávaných knih. Není přeci možné, že když mě oslovila původní myšlenka, a já zažíval úchvatný pocit dokonalosti a nádhery, měla by ve finále vypadat takhle obyčejně a stroze.</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Stále jsem škrtal a přepisoval. Pořád se mi nelíbilo znění vět, které mělo být DEFINITIVNÍ. V rozhovoru pro časopis Xantypa Patrik Hartl řekl, že pro každou větu má deset variant, než jednu vybere. Není to už přes míru? Kdy má člověk přestat přemýšlet nad tím, aby byl text dokonalý, a poslat příběh do světa? Rumunský autor, který si říká Urmuz, od něhož jsem četl Pagini bizare, které byly opravdu bizarní, prý běhal do tiskárny, aby ještě předělal tohle a tamto. Zdá se, že se autor kromě psaní, musí umět naučit i kdy s tím přestat.</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Je jasné, že jeden a tentýž nápad, ten stejný příběh, sepíší dva autoři rozdílným způsobem. A to je na tom krásné. Takže neexistuje nic takového jako je dokonalá verze. Ale autor chce být se svým příběhem spokojen, potřebuje cítit, že je to už ono. Jenomže ten pocit ovlivňuje tolik faktorů. Třeba únava. Není náhodou po třech letech přepisování a úprav už tak utahaný, že chce, aby se mu to líbilo? </span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Vzpomínám si, jak jsem takovýmto způsobem ladil svůj první román. Pak jsem ho dával číst několika lidem a stále a důsledně zapracovával poznámky. Přečetl si to redaktor a korektor a pak kniha vyšla. Pyšnil jsem se s ní mezi lidmi a prodával ji známým a kamarádům, našlo se pár dobrých duší, které nelenilo, aby mi napsali, že se jim kniha líbila. Dlouho jsem neviděl její text, neboť jsem pracoval na dalších románech. Pak jsem si ji jednoho klidného večera vzal do ruky a začetl se uprostřed knihy do příběhu. Pak jsem listoval sem a tam a pročítal ji. Měl jsem dojem, že by chtěla kompletně přepsat.</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;"><b>Co si z toho vlastně vzít?</b></span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Člověk nedokáže při psaní obsáhnout vše. Uchovat v mysli všechny detaily a vztahové možnosti postav. Při opakovaném pročítání pak můžeme tyto věci doladit a vylepšít. Také se obvykle zaměřujeme jen na dva nebo tři smysly. Preferujeme zrak nebo hojně popisujeme pocity. Naše postavy neustále něco vidí a cítí. A při opětovném pročítání máme možnost doplnit další vjemové roviny. Co slyší, co cítí za vůni, jak se proměnila atmosféra v místnosti? Byla ta ruka, kterou jim přítel položil na rameno, ledová nebo teple příjemná?</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Potom je tu samozřejmě spoustu zbytečností. Při prvním náhozu rukopisu nám přišly ty nápady skvělé, ale co když ten detailní popis oblečení zdržuje akci? Co jestli je vedlejší postava úplně plonková a zbytečná? Škrtat, škrtat a škrtat, vždyť přeci z textu brousíme diamant, nebo ne? Je pravda, že jsou tací, kteří si libují v rozvláčnosti, ale mým vzorem je Hemingway, který údajně vyškrtal dvě třetiny textu.</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Pročítejte svůj rukopis v různých dnech a různých náladách, dělejte si poznámky různou barvou. Je to zábavná hra. Pořád je něco špatně? Možná je text příliš jednostranný, liniární a plochý. Vzpomeňte si na to, že v sobě máte všechny různorodé světy, nemusíte hledat inspiraci někde venku. Psycholog Artho Wittemann to nazval pět kontinentů duše. Ano, jsme komplexní osobnost, přestože jsme si navykli nasazovat masku jen několika vnitřních osob, které v nás koexistují. Hrajeme roli Rodiče, Podřízeného v práci, Ctižádostivého autora.</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Artho Wittemann pojmenoval pět kontinentů, které v sobě máme, takto: Muž, Žena, Dítě, Zvíře a Bůh. Je to samozřejmě pět principů, které v sobě nosíme. Žena je intuitivní inteligence, muž je racionální inteligence, dítě je senzitivní inteligence, zvíře zobrazuje instinktivní inteligenci a konečně bůh znamená inteligenci spirituální. Ale proč jim říká kontinent? Protože na každém území se vyskytuje více „podosobností“. Je to pan chytrý, pan ctižádostivý, pečlivý, hravé dítě, zraněné zvíře. Nebo slečna plachá, učenlivá, bázlivá a pohroužená do svého vlastního světa.</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Abyste opravdu pochopili, jak jsou kontinenty obydleny, uvedu příklad kontinentu Žena: Uprostřed najdeme typické ženské archetypy – matrona (mocná, nezávislá, chránící ženství), matka (pečující, živící, obětavá), Afrodité (svůdná, krásná, smyslná). Směrem ke kontinentu Bůh se vyskytuje věštkyně (ituice, moudrost, léčení) a služebnice boží (askeze, oběť, odříkání). Směrem k Muži se objevuje manažerka (zdatná, praktická, cílevědomá) nebo bojovnice (bojuje za pravdu a spravedlnost). Na straně Dítěte nás uvítá dětská žena (sladká, hravá, zasněná) nebo princezna (chladná, náročná, žádající). Zbývající směr ke Zvířeti obývá divoká žena (v kontaktu s instinkty, tělem a zemí, nespoutaná, bez zábran).</span><br />
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;">Vzpomeňte si i na své ostatní polohy a vytáhněte je na svět, ať vám pomohou s doladěním příběhu. Každý den v naší hlavě neustále rezonují dva hlasy. Určitě to znáte. Hned ráno, když máte vstát, jeden říká: „Tak dělej, ať nepřijdeš pozdě,“ a druhý mu odpovídá: „Ještě chvilku, chviličku si poležím.“ Ty hlasy se liší také tím, že některé jsou hlavní a jiné potlačené. Pokud jste celou dobu uštvaně pečlivý a domníváte se, že všechna slova zkrátka musí sedět jako „prdel na hrnec“, nechte rukopis přečíst i to hravé a zvědavé dítě, které v sobě stále máte. Možná je text příliš zatěžkaný a potřebuje odlehčit. A možná to dítě řekne: „Líbí se mi to, už je to konečně hotové!“. Pět kontinentů duše je můj největší objev pro moji spisovatelskou dráhu.</span><br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<br />
<span style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/">Luboš Pavel</a></span></div>
<div>
</div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-22435627290927766602018-04-18T11:15:00.000-07:002018-12-11T01:36:59.517-08:00Co si pohlídat při psaní knihy<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6yNfeqB_unRCQ8443rWXBPf_vx7OOIZi3ZeZr9bQ2wzM81O5cIKw_1_wCHRk2jFlJTlqvYBNGr0bDNzGEVlsDV0Qg2wcyJUY9Vzj4dtxykfsZ5A8f5K08onR5fd0ZIp-XFKbgLK3wdF85/s1600/otevrena+kniha.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6yNfeqB_unRCQ8443rWXBPf_vx7OOIZi3ZeZr9bQ2wzM81O5cIKw_1_wCHRk2jFlJTlqvYBNGr0bDNzGEVlsDV0Qg2wcyJUY9Vzj4dtxykfsZ5A8f5K08onR5fd0ZIp-XFKbgLK3wdF85/s320/otevrena+kniha.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<span style="font-size: large;">Každé psaní někde začíná. Pokud už nějakou dobu píšete, inspirace vás může přepadnout kdykoliv a kdekoliv, jste v tomto ohledu citliví, vnímaví a otevření. Pamatuji si, že nápad na jeden z mých románů mě napadl na záchodě při pohledu na toaletní papír. Jestliže s psaním teprve chcete začít a je ve vás přetlak pouze v podobě chtění a ne nápadů, možná vám pomůže, když si ujasníte, jaké jsou jednotlivé fáze psaní knihy. </span><br />
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<br />
<h3>
<b><span style="font-size: large;"> Část první – příprava </span></b></h3>
<span style="font-size: large;"><br />1. Určete si téma a žánr vaší knihy <br /><br /> Zdá se to logické a jednoduché, ale téma by dle mého nemělo být moc obecné a široké. Například: vztah mezi mužem a ženou. To je trochu málo. Takže si vyhraďte celou hodinu na sepsání klíčové věty, která bude shrnovat a dokonale vystihovat váš román. Nejlepší způsob je, udělat si brainstorming, to znamená, napsat co největší počet variant té jedné věty, která má vystihnout příběh. Budete překvapeni, jak se u čtvrté páté varianty mozek uvolní a začne generovat, dá-li se to tak říci, podstatně zajímavější a překvapivější formulace vašeho prvotního nápadu. Tyto formulace, i když je třeba nepoužijete, mohou výrazně inspirovat právě vznikající příběh. Určení žánru příběhu je něco jako nalezení klíče ke dveřím. Je to něco, co mi pomáhá, protože každý žánr má svá pravidla. (Ne, že bych je nemohl vědomě porušit). <br /><br /> Druhý den si větu, shrnující váš příběh, rozepište do jednoho odstavce. Opět si udělejte nejméně hodinu klidného a soustředěného času a rozšiřte svoji větu na celý odstavec, ve kterém popíšete, jak a proč to všechno začalo, tři hlavní průšvihy, které se staly v průběhu, a jak to všechno nakonec skončilo. Třemi průšvihy jsou myšleny ty hlavní, ne spousta vedlejších, jako například, že hrdinovi ujede tramvaj. Každý ze zásadních problémů rozvíjí čtvrtinu knihy a poslední čtvrtinu zabere závěr. Je v pořádku, když první katastrofu způsobí vnější vlivy, ale druhou a třetí katastrofu by měli vyvolat protagonisté sami ve snaze dát věci do pořádku. To se jim ovšem nemůže podařit hned, bez toho by nebyla kniha. Takže ať dělají, co dělají, věci se jen zhoršují a komplikují. <br /><br /> Další den vše rozepíšete na stranu A4. Tam už bude prostor i na podrobnější nahození charakterů hlavních postav. <br /><br /> Nyní můžete pokračovat dvěma způsoby. Buď si napíšete osnovu, nebo si ji nenapíšete a budete příběh objevovat. Říkám předem, že druhý způsob není pro každého, hrozí velmi, že příběh nedokončíte, protože nevydržíte ten vnitřní tlak a pochyby, kdy nevíte, jak dál. Také bych řekl, že se tímto způsobem nedá psát například detektivka. Nicméně, spousta lidí píše bez osnovy, je to možné díky určitému řekněme meditativnímu stavu, v kterém se stávají kanálem pro příběh, který jakoby tu už někde existoval. Já je nazývám archetypální příběhy. <br /><br /> Tak jako tak, jak říká Randy Ingermanson: Dobrý román nevznikne sám od sebe, je navržen. Můžete si ho rozvrhnout jak před, tak po jeho dopsání. <br /><br /> Jestliže budete psát podle osnovy, rozdělte si poznámky ze své A4 na tři části – úvod, stať, závěr. Úvod bude tvořit zhruba desetinu příběhu, stejně tak závěr. Stať si opět rozdělte na další tři části - úvod, prostředek a konec části. Každou z nich na další tři a tak dále, dokud vám to bude dávat smysl. Je to odvislé od délky a komplikovanosti příběhu. Tímto způsobem by se vám mohlo podařit vytvořit poměrně rychle a pohodlně celý obsah, nebo alespoň rámcový obsah své knihy. A teď už ji jen obalit masem. <br /><br /> To, co jste dosud sepsali, by vám mělo dát obecnou představu o vašem románu. Teď potřebujete něco podobného pro příběhové linie každé z postav. Podle těchto bodů (které jsem si odněkud okopíroval, abych na nic nezapomněl) můžete postupovat: </span><br />
<ul>
<li><span style="font-size: large;">Jaké je jméno postavy (a proč)</span></li>
<li><span style="font-size: large;">Motivace postavy – co by ráda. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">Cíl postavy – co dělá, o co se snaží. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">Konflikt postavy (co jí brání cíle dosáhnout). </span></li>
<li><span style="font-size: large;">Proměna postavy (co se musí naučit, aby obstála, jak se změní). </span></li>
<li><span style="font-size: large;">Životopis postavy v jednom odstavci. </span></li>
</ul>
<span style="font-size: large;"><br />2. Udělejte si pracovní plán <br /><br /> Ano, řekněme si to upřímně, psaní je práce. Je tedy dobré stanovit si nějaké pracovní cíle. Ne že by vás měly stresovat a vyčerpávat, měly by pomáhat dotáhnout dílo do konce. Jednu celou svoji knihu jsem napsal ve vaně. (Ne najednou, postupně). Narodilo se mi dítě a měl jsem opravdu málo času a soustředění. Druhou knihu jsem celou napsal tak, že jsem si zvykl vstávat o hodinu dříve. Zkrátka, náhodným psaním, jen tak ve volných chvílích o víkendu rozsáhlejší dílo nestvoříte. Možná tak povídku nebo pohádku, nebo knihu básní nebo kuchařku. Takže, jestli opravdu už není možné, abyste vstávali o hodinu dříve, začněte s povídkami. Pravidelná chvíle na psaní vás také osvobodí od myšlenek: kdy budu psát? Ve vyhrazeném čase není třeba jen psát. Když vám to nejde, jste unavení nebo nemáte inspiraci, věnujte se alespoň pročítání napsaného, korekturám, rešerším, poznámkám. Já alespoň k psaní potřebuji určitý stav mysli a do něj se někdy dostávám teprve pozvolna. <br /><br />3. Je velmi výhodné mít na psaní jedno stálé místo. Postupně se v něm vytvoří určitý magnetismus, nebo co to je, (nejsem odborník na metafyzické jevy) který vám velmi pomáhá psát. Je to stejné, jako když si vyčistíte zuby a lehnete si do postele. Tělo je naučené, že má vypnout a začnou se vám hned klížit víčka, přestože jste si chtěli ještě chvilku číst v knížce. (Tedy pokud nemáte nějaké problémy nebo netrpíte nespavostí). </span></div>
<div>
<span style="font-size: large;"><br /> </span><br />
<h3>
<b><span style="font-size: large;"> Část druhá – vlastní psaní </span></b></h3>
<span style="font-size: large;"><br /> A nyní to nejdůležitější – jak vysedět knihu? Jak dostat na papír potřebný počet slov, daleko větší než předpokládaný rozsah knihy, protože jich budeme muset ve finále ještě hodně proškrtat? Jak známo, Hemingway vyškrtal velké množství svého textu, proto byl jeho styl takový hutný a čtivý. Nebylo v něm nic zbytečného. <br /> <br /> 1. Určete si svůj denní limit i celkový rozsah knihy. Tady je pro orientaci převzatá tabulka: </span><br />
<ul>
<li><span style="font-size: large;">10 000 slov = brožurka. Přečteno za zhruba půl hodiny. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">20 000 slov = krátký ebook nebo manifest. Komunistický manifest má asi 18 000 slov. Přečteno za 1 – 2 hodiny. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">40 000–60 000 slov = novela. Přečteno za 3 – 4 hodiny. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">60 000–80 000 slov = průměrně dlouhý román. Přečteno za 4 – 6 hodin. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">80 000 slov –100 000 slov = dlouhý román. Přečteno za 6 – 7 hodin. </span></li>
<li><span style="font-size: large;">Více jak 100 000 slov = dlouhý, výpravný román. Přečteno za 7 – 8 hodin. </span></li>
</ul>
<span style="font-size: large;">Jak asi víte, Microsoft Word vám počet slov ukazuje. Jedna normostrana rukopisu (tak, jak ji chtějí v nakladatelství) má mít 1800 úhozů, 30 řádek, 60 úhozů na řádek. Jestli jste spáchali novelu nebo román, neurčuje jen počet slov, ale také míra dramatičnosti příběhu.<br /> <br /> 2. Dávejte si týdenní cíle <br /><br /> Pokud si budete plánovat jen denní cíle, může vás to stresovat. Každý den není stejný, někdy si přece chcete dát večer skleničku s přáteli, nebo ne? Je lepší týdenní plán, abyste mohli případné výpadky kompenzovat v jiný den. I když vám plynulé psaní zrovna vůbec nejde, zkuste alespoň útržky, nebo třeba jen suchý dialog bez popisu. Jednu pohádku jsem povětšině napsal nejprve ve formě jakéhosi scénáře. Heslovitý popis situací a dialogy. Když bylo vše hotovo, text jsem přepsal do beletristické podoby. </span></div>
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<br />
<h3>
<span style="font-size: large;"> Část třetí – dokončení knihy</span></h3>
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<span style="font-size: large;"> Možná to znáte, dopíšete poslední písmeno, ale pak se vracíte zase na začátek a přepisujete a předěláváte. Necháte text uležet, někomu ho přečtete a znovu předěláváte. Takhle to může jít donekonečna. Rumunský spisovatel Urmuz běhal i do tiskárny znovu předělávat a opravovat věty odevzdaného rukopisu. </span><br />
<span style="font-size: large;">Jak tedy poznáte, že je kniha opravdu hotova? Odpověď je jednoduchá: nepoznáte to. Je potřeba vycítit, že už můžete riskovat, a že chcete získat zpětnou vazbu. Pak se s rukopisem svěřte světu. Dávejte ho číst svým přátelům. Předčítejte ho na čteních (alespoň úryvky). Vyprávějte známým v kavárně vlastními slovy obsah knihy. Asi přeci jen uděláte ještě pár úprav, ale pak si už vytipujte několik nakladatelů a pošlete jim to. Je dost lidí, kteří s tím otálejí, protože se podvědomě bojí neúspěchu a odmítnutí. (Stejně jako se mnoho mužů bojí oslovit ženu, protože je může odmítnout). Musíme ale podstoupit toto riziko. <br /><br /> Druhá možnost je, být nezávislý a jít vlastní cestou. Knihu vydat vlastním nákladem. Dnes už to není problém. Nechte si vytisknout třeba jen tři sta kusů a máte to bez velkého rizika. Distributor si jich na zkoušku stejně vezme tak sto, možná dvě stě. Pokud budete úspěšní, můžete velmi jednoduše nechat udělat dotisk. Díky digitálním technologiím už rozdíl v ceně u různě velikých nákladů není tak zásadní. Nebo vydejte knihu jako ebook, to je skoro zadarmo. </span><br />
<span style="font-size: large;">Propagaci ve světě internetu můžete velmi úspěšně zvládnout taky. Zkuste získat peníze na vydání na Hithitu nebo Startovači. I když to třeba nevyjde, spuštění projektu je už samo o sobě propagace vaší nové knihy. Nechte o knize napsat některého ze známějších blogerů. Publikujte na Facebooku úryvky a zajímavé fotografie (s knihou na pláži, s knihou u srázu Macochy, s knihou ve vaně). Založte si profil na <a href="http://www.papyro.cz/" target="_blank">Papyru</a>, stránkách autorů vydávajících převážně vlastním nákladem. Možností je tolik, že by to vydalo na vlastní článek na blogu. <br /><br /> Co ještě můžete dělat po dokončení knihy? Začít psát knihu další. To je to nejdůležitější. Pamatuji se, jak jsem po vydání mé prvotiny na čas ustrnul a čekal na úspěch. Dal jsem si s tím tolik práce, věřím tomu příběhu, je určitě dobrý, teď se to přeci musí nějak projevit! Kdybych tehdy jen tušil, jaké o mnoho lepší příběhy mě ještě čekají. </span><br />
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span><br />
<br />
<br /></div>
</div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-91235245846579231562018-04-03T06:16:00.001-07:002019-05-16T01:30:42.508-07:00Zážitkové hry<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9o1hjVwTQ2lmkW9ZY9ZVQkDFYTKzUBRIi7UCjiHgRoezK6BN3Pp7zsdPzbqBpmrMsK1wUPbqfMBkOT-YUhiV3aB3kPszsBXHrmEtGwl87vyuXlcno5bSC6hqi7Tm6igwrqeBqPgxPguyi/s1600/rodina+s+planem+hry.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9o1hjVwTQ2lmkW9ZY9ZVQkDFYTKzUBRIi7UCjiHgRoezK6BN3Pp7zsdPzbqBpmrMsK1wUPbqfMBkOT-YUhiV3aB3kPszsBXHrmEtGwl87vyuXlcno5bSC6hqi7Tm6igwrqeBqPgxPguyi/s320/rodina+s+planem+hry.png" title="stopovačka v lese" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<span style="font-size: large;">Už padesát let organizuje můj tatínek dětské letní tábory. Jezdil jsem na ně od svých pěti let. Vždy jsem obdivoval jeho nápadité venkovní hry a stopovačky. Protože mám děti a píši knihy pro děti, napadlo mě vytvořit velké výpravné hry pro děti a rodiče. Rád se procházím v přírodě a více než místa turisticky hojně navštěvovaná vyhledávám odlehlé cesty. Když jsem na výletě s rodinou, děti samozřejmě chtějí každých deset minut vědět, kdy už dorazíme na nějaké zajímavé místo. Snažím se vymyslet dětem po trase nějakou zábavu, vyprávět jim něco zajímavého, vymyslet úkol, který musí splnit, hrát nějakou slovní hru. Když se pak procházím sám, vymýšlím hry pro ostatní rodiče. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Dítě by samozřejmě nemělo sedět celý den u počítače, ale hrát si venku. Čím ale děti motivovat, aby chtěly vyrazit na nějaký zábavný výlet do přírody? Děti mají naštěstí přirozenou zvídavost a baví je plnit různé úkoly. Hry na počítači jsou úkolů plné. Pojďme jim ale vysvětlit, že skutečná dobrodružná výprava jim přinese ještě větší zážitek. Bude to vyžadovat jen trochu pohybu. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">V plánu každé venkovní hry v přírodě hráči naleznou pokyny, kudy dál pokračovat, často jsou tyto informace v podobě šifry nebo úkolu. Půjde o týmovou spolupráci, na odpovědi se musí shodnout celá rodina, aby se dál vydali všichni stejným směrem. K stopovacím hrám si vybírám zajímavá místa v Praze a její blízkosti, parky, okolí rybníků a přehrad, přírodní rezervace. První hra, která vznikla, se jmenuje <a href="https://www.stopovacihry.cz/popisy-her/hledani-ztracene-atlantidy/" target="_blank">Hledání ztracené Atlantidy</a>, a dozvídáme se v ní příběh Lemurie a Atlantidy. Hledači si v plánu hry čtou příběh, hledají správný směr cesty podle symbolů, náznaků, úkolů. Také luští tajnou zprávu, hledají listiny v kořenech stromu a ještě mnoho dalšího. Úkoly jsou jednoduché a zvládne je každý. Trasa vede přibližně údolím Botiče a trvá tři hodiny. Start a cíl je deset minut chůze od stanice metra Háje. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Při vymýšlení, jak by měly stezky pro děti i jejich rodiče vypadat, jsem chtěl, aby hry měly především zajímavý, poutavý a dobrodružný příběh. Také, aby se z toho příběhu něco dozvěděly, něco naučného, poučného, dějepisného. Základem příběhů jsou tedy zkazky, legendy, mýty o Indiánech, Keltech nebo o bájné Atlantidě. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Pravá stopovačka ale hlavně obsahuje požadavek najít správný směr. K tomu v největší možné míře využívám znamení vyskytující se přirozeně po cestě. Nesnažím se tedy stále ukrývat nějaké zprávy nebo kreslit šipky. K určení směru je třeba trochu všímavosti, logiky, důvtipu. Několik zpráv ve schránce po cestě hráči naleznou. Pro případ odcizení či poškození je každá zpráva zdvojená. Navíc schránky nemají vliv na to, aby mohli v cestě pokračovat. Příběh má své vyústění, pointu, překvapivé odhalení. Odměnou z absolvování hry má být pro děti i rodiče výprava do míst, která jsou sama o sobě krásná, zajímavá a dobrodružná, výprava zajímavější a napínavější než jen sledování žluté či modré turistické značky.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">A co vy? Je vám příjemné, když můžete využít již předem vymyšlené aktivity pro vás a vaše děti, nebo si raději vymýšlíte hry a dobrodružství sami?</span><br />
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-54827018642354514642018-03-28T01:10:00.002-07:002020-07-02T05:45:25.771-07:00Umělcova cesta aneb Tvořivost je radost<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVNw3JK43VSCmLJ7zb49UeeF8mfGuUgurSbsbrP87u9X_xOhdJETDd_vGX-Ix00055mY0yF_AKsTo9F7px027gj7kM0BnyXUGeCSUidmK9nLPdPAe8uqgWjNrSML3b6u6qOSHngWo2_kqh/s1600/umelcova_cesta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="435" data-original-width="569" height="244" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVNw3JK43VSCmLJ7zb49UeeF8mfGuUgurSbsbrP87u9X_xOhdJETDd_vGX-Ix00055mY0yF_AKsTo9F7px027gj7kM0BnyXUGeCSUidmK9nLPdPAe8uqgWjNrSML3b6u6qOSHngWo2_kqh/s320/umelcova_cesta.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<span style="font-size: large;">S Umělcovou cestou jsem začínala v Čechách už před sedmi lety. Pro lidi, kteří se rozhodnou plně rozvinout svoji kreativitu vytvářím tvořivé a bezpečné prostředí. Vystudovala jsem andragogiku, velmi mě obohatilo studium na DAMU a mnoho seberozvojových kurzů, kterými jsem prošla. Díky tomu všemu mám v zásobě spoustu praktických cvičení a nápadů, jak obohatit cestu, kterou vytyčila Julia Cameron ve své knize Umělcova cesta. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="http://www.zivotkrasny.cz/um%C4%9Blcova-cesta.html" target="_blank"> Umělcova cesta</a> je impulsem, jak se na věci dívat jinak - na umění, na vztah k jiným i k sobě, výchovu dětí, nebo třeba na vaření. Umělcova cesta se může stát klíčem ke dveřím, které zůstávaly dlouho zavřené. Například si říkáte, že neumíte malovat, nebo zpívat. Kdysi dávno někdo v dětství vám řekl: „Prosím tě, ten tvůj obrázek (zpěv) je hrozný.“ A už to ve vás zůstalo. Ale to není pravda, to nejste vy. Každý z nás umí malovat, zpívat, hrát si, tvořit. Tvorba je základní náplní našich životů. Pokud se chcete otevřít ještě většímu přílivu kreativní energie a odstranit bloky a nánosy, které se během života vytvořily, může se vám to díky podpůrné skupině na kurzu Umělcova cesta docela snadno podařit. Předpokladem je, že chcete vstoupit a vzít zodpovědnost do svých rukou - chcete rozvíjet díky novému postoji nový vztah k sobě a hledat cestu, jak dál. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Není nic přirozenějšího, než být kreativní. Umělcova cesta není jen pro umělce, ale pro všechny, kdo chtějí naplno využít všechny své možnosti. Žít naplno svůj život znamená být kreativní. Přesto spousta lidí hraje sama se sebou hru: buď budu kreativní, nebo budu vydělávat peníze; buď se budu dobře starat o rodinu, nebo budu něco tvořit. Podobných i jiných bloků máme v sobě spousty. Strach, nedostatek sebedůvěry, pocit viny… jejich rozpuštění a překonání je žádoucí nejen pro umělce. Proto je Umělcova cesta vhodná pro každého. Julie Cameron nám tato témata rozdělila do dvanácti hlavních kapitol. Po 12. týdnů tedy budeme objevujeme a sytíme umělce v nás a odstraňujeme nánosy a bloky, které nám brání tvořit. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Konkrétně si na kurzu zkoušíme tvůrčí psaní, vědomé rozvíjení vnitřního dialogu, koláž, tanec, kreslení pravou hemisférou, zhotovení svého osobního symbolu a mnoho dalšího. Zformujeme si vizi svého poslání, které nás dokáže vést nejen v tvůrčích chvílích, ale celým životem. Víme, že někde v nás je prostor svobody, kde není strach ani hodnocení, kde naše kreativita dostává šanci růst. Škola v nás bohužel toto vědomí utlačuje neustálým poměřováním. Ty jsi lepší a ty horší. Ty máš jedničku a tobě dám trojku. Klade se důraz na memorování a podporuje se soutěživost. Ale tvorba něco takového nezná. Je svobodná a je na ni krásné právě to, že každý z nás je jiný. Jen si představte, že by všichni malovali jako Salvador Dalí. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Tvůrčí proces má svoji aktivní fázi, kdy něco děláme, ale i pasivní fázi. Má své „uchýlení se do jeskyně“, může být procesem pouštění, neusilování, čekání. Posiluje v nás důvěru v sebe sama, učí koncentraci a trpělivosti. Protože se tyto fáze střídají, je velmi důležité mít nablízku svého zkušeného průvodce. V bezpečném a posilujícím prostředí kurzu Umělcova cesta váš umělec potká Přijetí, Povzbuzení, Podporu, Přátelství, Pokoru, Pozornost, Představivost a Pravdivost. A může se objevit příběh… váš Příběh. Příběhy jsou důležitou součástí života. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.anetapavlova.cz/" target="_blank">Aneta Pavlová</a></span><br />
<div>
<br />
<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
-->
</style></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-86214034455074737302018-03-27T02:55:00.001-07:002018-12-13T05:32:44.346-08:00Vydávání knih samonákladem je na vzestupu<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9cw595zBJCTFIUO6o_AOcBNOlIB0Gumwd5vNHp8Bc9pQrbg7LoUYT4LQYKGnR1VOl4ccYK3L8C0tQydmCDSpvAEcg3YvRu0SvC7sOnszT-j3UcdSvLSZjvnQ0wcwqHNGn7yNaPiFYP9G-/s1600/vydavani+knih.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="149" data-original-width="313" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9cw595zBJCTFIUO6o_AOcBNOlIB0Gumwd5vNHp8Bc9pQrbg7LoUYT4LQYKGnR1VOl4ccYK3L8C0tQydmCDSpvAEcg3YvRu0SvC7sOnszT-j3UcdSvLSZjvnQ0wcwqHNGn7yNaPiFYP9G-/s1600/vydavani+knih.jpg" /></a></div>
<br />
<span style="font-size: large;">Vlastním nákladem si svého času vydal knihu i Karel Hynek Mácha. V současné době se v Česku rozrůstají řady autorů, kteří vidí ve vydávání samonákladem nový trend a ne znouzecnost. Zatímco u velkého nakladatelství spisovatel čeká dlouhé měsíce na to, jestli mu někdo vůbec odpoví, při vydávání knihy vlastním nákladem si sám určuje, kdy vyjde, jak bude kniha vypadat, vybere si ilustrátora, redaktora a určí si výši nákladu.</span><br />
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-size: large;">Samozřejmě je to pouze on sám, kdo podstupuje riziko. Díky internetu, ale už není tak těžké rozprodat například 500, 1000 i více kusů. Důvodů, proč se vrhnout do tohoto nejistého podnikání je několik. V první řadě se dají peníze na vydání vybrat předem díky crowfoundingu na portálech jako je Hithit nebo Startovač. Při úspěšné kampani máte předem zajištěn prodej většinového nákladu. Další ze způsobů je psát si nejdříve blog a pokud je úspěšný a autor má dostatek čtenářů, nemusí se obávat vydat knihu. Před třemi lety také vznikl specializovaný portál podporující autory vydávající si knihy vlastním nákladem. Jmenuje se <a href="http://www.papyro.cz/">Papyro </a>a má na něm profily už více jak třicítka autorů.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Ano, tyto stránky jsem vymyslel já, protože mi společné webové stránky sami zdatných autorů (jak jim říkám) chyběly. Nejdříve jsem vymyslel webové stránky Papyro, aby autoři mohli vystavovat své zboží na nějaké společné platformě, na stránkách, které se specializují přímo na autorské knihy a jsou pro to uzpůsobeny. Jako velkou výhodu jsem viděl možnost mít zdarma eshop a další užitečné funkce. Ne každý autor má svoje stránky, a když už je má, většinou na nich není eshop. Je to náročnější na vytvoření a provozování a také to většinou není zadarmo. Ale při prvním společném setkání autorů se ukázalo, že velkým benefitem je možnost se setkávat, spolupracovat, vyměňovat si zkušenosti a kontakty.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">A Markéta Kotková, výtvarnice, která si sama vydala už tři tituly, mi řekla: „Oproti jiným portálům, na kterých mám také profily, nabízí Papyro svobodnou prezentaci tvorby včetně odkazů na osobní weby, což je klíčové pro to, aby se se mnou čtenáři více seznámili.“</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Některým autorům stačí, aby za pár korun jen udělali radost svým blízkým a vydají si knihu v malém nákladu. Tiskárny nabízejí službu print on demand, kdy je tiskárna schopna zhotovit pouze malý počet knih, většinou od deseti kusů. Tím se snižují autorovy finanční náklady na vydání knihy. Print on demand služby následně knihy dotiskují podle potřeby.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">„Spolupráce s malonákladovým nakladatelstvím je pro mě ideální hlavně díky pružnosti. Mohu si dovolit vydat více titulů a podle úspěchu je dotiskovat,“ přidal mi do článkuý zkušenosti spisovatel Michal Čagánek.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">„Moji kuchařku mi vydalo nakladatelství. Z jedné prodané knihy mám pět korun, ale nejvíc mě naštvalo, že po grafické stránce vůbec nevypadá tak, jak jsem si ji představovala. Přitom jsem měla dopředu všechno výborně promyšlené,“ řekla mi kamarádka, autorka vegetariánské kuchařky.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Na vydávání knížek vlastní nákladem skutečně není nic špatného. Kolik autorů začínalo se samizdatem a až postupně se propracovalo k nakladateli? Také se ukazuje, že část spisovatelů nakladatelství jednoduše k ničemu nepotřebuje. Dokáží si domluvit externího korektora, redaktora, sazeče a ilustrátora a hlídají si, aby kniha měla opravdu kvalitní grafickou i obsahovou úroveň. Pokud to neumějí nebo nechtějí, mohou oslovit některá malá nakladatelství s tím, aby jim vydali knihu na klíč, to znamená, že si autor vše zaplatí.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">A co vy? Vydali byste si knihu vlastním nákladem? Považujete to v dnešní době za nový trend a možnost, jak nebýt odkázán jen na libovůli nakladatelství, nebo je to znouzecnost, ke které se uchýlí jen chudák autor, kterého všechna nakladatelství odmítla? Jak to vnímáte?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-22062322775343003712014-04-16T01:53:00.001-07:002018-05-25T13:36:08.722-07:00O přehánění<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVSyC_lGGFC6C6Gd4bZFIygk-vEd7e3JSCIKV6ABbfXGq4kYKSNxSoBQCKN8VJf153FE9yRxywvi1oXyX3YX0biSwpke7JrdM0UsJH2OZ7TwVIADtkoNn0cqa1vHz_fQmZSBK6PEhDgVb0/s1600/to_je_prilis.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="226" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVSyC_lGGFC6C6Gd4bZFIygk-vEd7e3JSCIKV6ABbfXGq4kYKSNxSoBQCKN8VJf153FE9yRxywvi1oXyX3YX0biSwpke7JrdM0UsJH2OZ7TwVIADtkoNn0cqa1vHz_fQmZSBK6PEhDgVb0/s1600/to_je_prilis.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<span style="font-size: large;">Lidé mají tendenci přehánět, zveličovat a vidět černobíle. Lidé si dokonce libují v přehánění. Bez přehánění se dá dokonce říci, že žádný člověk se nedokáže úplně vyvarovat takových vět, jako je Už stokrát jsem tě o to prosila nebo Tohle je po milionté nebo taky Ale vždyť tady dohromady není co dělat. To je taky přehánění. Samozřejmě, je v tom velká dávka exprese. V těch jednoduchých větách je zakódovaná emoce. Nemyslíme to tak, ale cítíme to tak. Musíme to nějak vyjádřit. Jenomže to není ten nejlepší způsob.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Toho druhého člověka, který ten nebo onen výrok slyší, to jen rozčílí a většinou se toho chytí. Chytí se slovíčka a už se slovíčkaří. „Jak stokrát? Kdys mě o to stokrát prosila?“ a nejraději bychom slyšeli vypočítat všechny ty případy, kdy byla vznesena taková prosba. A dělali bychom si čárky. Běda, kdyby jich bylo méně jak sto! </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Nabíháme si. Takovým přehánějícím výrokem si zkrátka nabíháme. Proto je lepší ho nepoužívat. Nebo jiné případy, nemusí vůbec jít o komunikaci s druhými lidmi. Přeháníme i pokud se jedná o nás. Myslíme černobíle dokonce i sami o sobě.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Mnoho lidí kupříkladu přichází na kurz asertivity s tím, že neumějí říkat Ne. No dobrá, je jisté, že je tato skutečnost trápí a je logické, že se proto na ni více zaměřují a všímají si jí. Tím ovšem dochází ke zveličení. Když je totiž potom požádám, aby předvedli rozhovor v modelové situaci na kurzu, ukáže se, že dokáží říci druhému Ne bez problémů. Ptám se, co se děje, proč jste si mysleli, že neumíte říci Ne, když tady říci Ne umíte. Tady je to jiné, odpovídají. Jiné, jak jiné?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Požádám je, aby si vybavili co nejvíce situací, kdy nedokázali říci Ne a ukáže se, že je to vždy ve vztahu ke konkrétnímu typu lidí – kupříkladu k nadřízenému. No ano, to je logické, říci ne nadřízenému se neříká zrovna snadno. Ale pokračujme dál. Když se snažíme ještě podrobněji vybavit si, jestli dokázali přeci jen šéfovi někdy říci Ne, ukáže se, že ano, že dokonce mnohokrát. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Správně pojmenovaný problém by tedy měl znít: „nedokáži říci ne svému šéfovi tak často, jak bych chtěl. Zvládnu to asi jen ve třetině případů.“ Třetina případů. Je to málo nebo dost? Na to se názory ve skupině liší. Hlavní je však názor dotyčného, který neumí říkat Ne. Jak často byste chtěl umět říci svému šéfovi Ne? Jak často, abyste byl spokojený?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">No tak, alespoň ve dvou třetinách případů. To by bylo fajn. Aha, takže by stačily dvě třetiny, aha, hmm. No ano, to je reálné. Ale, když to dokážete v třetině případů, tedy, když mu dokážete vůbec říci Ne, proč to zkrátka neděláte častěji?</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">To je překvapivá otázka. Klient chvíli neví. Pomalu si uvědomuje, že vnímal skutečnost špatně. Myslel si, že neumí říkat Ne. A teď je mu položena otázka, proč, když to vlastně umí, neříká ne častěji. Co na to odpovědět. Chápe, že se vlastně není co učit. Že celou tu dobu má dovednost v sobě. Jen o sobě pochybuje. V tom je ten problém. Jak odstranit ty pochybnosti o sobě.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Tak zaprvé si uvědomte, že dokázat vůbec někdy říci ne svému šéfovi je solidní základ pro sebejistotu. Na tom se už dá stavět. No a pak je také pár dobrých formulací, které se dají spolehlivě říci, aniž by se šéf měl tendenci urazit. A o nich si teď něco řekneme.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Takže shrnuto a sečteno: kurz asertivity je hlavně o sebepoznání a když je k tomu navíc ještě něco naučím, odcházejí velmi spokojeni.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Dříve, když jsem bral jejich problém, že neumí říkat ne za fakt, o kterém se nemusí přemýšlet. Proč taky, když to tvrdí? Začal jsem je rovnou učit efektivní komunikaci a asertivní techniky. Měl jsem v rukávu množství praktických cvičení, které jsem neustále propracovával a zlepšoval. Polovina lidí v hodnotícím dotazníku vypsala, že to bylo dobré, ale že by si přáli více praktických cvičení.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Dnes jich používám o něco méně. Jsou trochu jiné než ty předchozí a začínám hlavně s poznáním sebe sama. Svých zdrojů můžeme říci. A světe div se, v hodnotících dotaznících se skví samé výborné hodnocení. A jen zřídkakdy se najde někdo, kdo by si přál více praktických cvičení. A to nepřeháním.</span><br />
<div>
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span></div>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-10758082322829822802014-03-27T05:14:00.003-07:002018-05-25T13:36:24.693-07:00Poctiví lidé<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimVyOlV2KYoDVddflwKW5bmCgtmUFGMUX0h9HV7GQmtAobqs44Z-12t_JwkV-OgE-xJ0UIEMgxXgWA3H_dXb1ZDw4TA5b8VcKhHEW7wpHMiiWWM4KC4aIKyR6VjHUS6a8aX8-TjC-dsryu/s1600/st%C3%ADn+rozkr.+mu%C5%BEe.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimVyOlV2KYoDVddflwKW5bmCgtmUFGMUX0h9HV7GQmtAobqs44Z-12t_JwkV-OgE-xJ0UIEMgxXgWA3H_dXb1ZDw4TA5b8VcKhHEW7wpHMiiWWM4KC4aIKyR6VjHUS6a8aX8-TjC-dsryu/s1600/st%C3%ADn+rozkr.+mu%C5%BEe.jpg" width="168" /></a></div>
<br />
<span style="font-size: large;">Je svým způsobem úžasné sledovat, jak se i lidé poctiví a v jádru dobří pod vlivem problémů stávají pro okolí bídáky a padouchy, lupiči a nepoctivci. A to jen tím, že přestávají dobře komunikovat se svými věřiteli nebo obchodními partnery nebo jinými dotčenými osobami. Stáhnou se do své obranné ulity a tam zalezlí, čekají, co se bude dít. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Není samozřejmě jednoduché odpovídat stále dokola, trpělivě a dobře na podrážděné dotazy kolegů i zákazníků. Když se nedaří, je jich víc než obvykle a jsou nepříjemnější, než obvykle bývají. Ale stáhnutí se do ulity, tedy útěk nic neřeší a situaci jen zhoršuje. Samozřejmě. Každý tuší, co se skrývá za vypnutým telefonem a nikdo neuvěří, že už týden jsme nebyli na emailu. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Dotazy se hromadí a povědomí o naší osobě, o našem charakteru se kazí stejně rychle jako máslo na slunci. Chybí ochranná stříška našich slov. Problémy vytěsňujeme, když si přečteme nepříjemný email, nebo vidíme jméno volaného na telefonu, nedovolíme našemu mozku ani, aby o situaci přemýšlel. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Mnoho živočichů, když už nemůže vyhrát v boji, ani utéct, tak předstírá smrt a zkouší, jestli ho lovec nepřestane sledovat. A leckdy to funguje. Protože mnoho dravců instinktivně nesní mrtvou kořist. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">No, ale my jsme lidi. Psychologové zmapovali, že reakce člověka na nebezpečí je trojí - je to útok čili reakce agresivní, útěk a stagnace, zatuhnutí, tedy reakce pasivní. A samozřejmě i lidé pasivní se stávají někdy agresívními a obráceně. Ale někdo má více sklony k jednomu a jiný k druhému. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Tyto tři základní reakce v nás zbyly po člověku, který ještě běhal po lese a potravu si opatřoval lovem a ne slovem, a když se dostal do nebezpečí, zaútočil, nebo se dal na útěk nebo ztuhl. Dnes se tedy tyto reakce na něco, co vnímáme jako nebezpečí, přenášejí do slov. Proto se nedivte, až na vás někdo vyjede a bude přehnaně agresivní, pokývejte hlavou a řekněte si: hmm, no jo, má strach. Nebo až se vám bude někdo vyhýbat, a nebo s vámi bude mluvit vyhýbavě: hmm, no jo, řekněte si, bojí se, to je to! </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Víte, když je toho na nás moc, přemýšlení čili rozum, tedy naše inteligence se utlumuje a přebírají vládu pudy. Vaše biologická podstata totiž dobře ví, že zachránit si holý život je mnohem důležitější, než vypadat dobře. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Na začátku jsem prohlásil, že jsou lidé dobří, kteří vlivem situace do které se dostali, začali nekomunikovat nebo nezačali komunikovat, zkrátka nekomunikují tak, jak bychom si přáli. Lžou a vymlouvají se a mění termíny a podmínky a slova odkapávají jako med. Sami jsou od toho upatlaní a …. Tak jako tak, neumí pracovat se strachem a neumí se postavit problémům čelem. Můžeme je litovat. Snad. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Je však třeba na závěr také říci, že jsou i lidé lživí, nepoctiví, arogantní a upatlaní záměrně. Používají tyto projevy pro manipulaci, k tomu, aby se obohatili na něčí úkor. Chovají se nabubřele a panovačně a člověk se zdráhá uvěřit, že se za tím vším skrývá strach. Možná. Snad jim někdo v dětství hodně ublížil. Mně to však v některých případech moc nejde – je litovat a chápat. K těmto jedincům, kteří se snaží zdanit i vzduch k dýchání nemám chápavý postoj. Snažím se je představit si jako malé chlapci či dívky, které teprve vliv prostředí a výchova předurčili k tomuto chování, ale přes všechny snahy a představy vím, že nejlepší ze všeho by bylo je pořádně nakopat do zadku.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-3335763865312780922013-12-21T02:26:00.000-08:002018-05-25T13:36:41.809-07:00Jak se dokázat změnit<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDacsSHGqdSiSGMfGPJPBhjMZ8ejqdQ1o_buItVwu8d9yBEJmOm2j9sptXoCYKcNmNZYpPJXuXDq6it-bvxsatJ7OV3JmcYZjUMT4Wgp-vn368mdV8PWlzAPpAnf8oDuGGEeMBdumADoGu/s1600/dialogicke.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="215" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDacsSHGqdSiSGMfGPJPBhjMZ8ejqdQ1o_buItVwu8d9yBEJmOm2j9sptXoCYKcNmNZYpPJXuXDq6it-bvxsatJ7OV3JmcYZjUMT4Wgp-vn368mdV8PWlzAPpAnf8oDuGGEeMBdumADoGu/s320/dialogicke.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span style="font-size: large;">Když chce člověk něco změnit, zlepšit, třeba v komunikaci, tak by měl začít sám u sebe. Taky, kde jinde by měl začínat, že ano? A koneckonců k sobě to má nejblíž, to je výhoda. Ovšem bůh nám nadělil zajímavou vlastnost, že totiž člověk se brání jakékoli změně. A to i v případě, že si tu změnu sám naplánoval a přeje si ji. Jenže někde hluboko uvnitř, něco v nás se brání změnám. Máme zkrátka rádi zaběhaný stav věcí. Představuje pro nás určitou jistotu. I když věci nefungují tak jak chceme, alespoň víme, jaké jsou, známe je a máme o nich přehled. A je v nás tak, samozřejmě mylný pocit, že je máme pod kontrolou. Ale nemáme. Ony mají pod kontrolou nás.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Pochopení této vlastnosti je tedy, můžeme říct, klíčové pro to, abychom se zlepšili v našich komunikačních, nebo jiných, dovednostech. Každá změna vyvolává opačnou tendenci. Toto popsal už biolog Ludwig von Bertalanffy ve své teorii otevřených systémů, a i člověk je otevřený systém, popsal, že každý otevřený systém (tedy i člověk) se sice stále vyvíjí a vyměňuje si látky, energie a informace se svým okolím ale zároveň má stálou tendenci k návratu ke svému původnímu stavu. Do stavu rovnováhy, do stavu, který zná.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Jsou tady však i jiné moderní poznatky. Totiž ty, že když dostatečně dlouho a pravidelně působíme na jakýkoli otevřený systém, tak ten systém se mění, až se změní a tato změna se pro něj stává novou přirozeností, novým původním stavem. To je zajímavé, viďte? Takže co s tím? Co teď s těmi poznatky v praxi. V každodenním používání komunikačních dovedností.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Především je potřeba si uvědomit, že v tom nejsme sami. Každý člověk má, v každém člověku se odehrává jakýsi vnitřní dialog. Máme v sobě dva i více hlasů. Ale nejčastěji dva, tak to nebudu komplikovat. A ten jeden hlas chce změnu a ten druhý hlas změnu nechce. Problém je v tom, že se střídavě přikláníme na stranu tu jednoho, tu druhého hlasu. Nejsme stálí, nejsme loajální, a tak ani změna není stálá. To je ten problém. A i když jsme stálí, tak ten druhý, potlačený hlas ovlivňuje naše podvědomí, a to není dobře. To se musí projevit… jako ledovec na Titanicu.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Řešení nespočívá v tom, potlačit jeden z hlasů a neustále vyzdvihovat a poslouchat ten druhý. Řešení je vyslechnout oba hlasy, pokývat, dát jim oběma za pravdu a pak převést pozornost na něco konstruktivnějšího, než je to, že se dohadují a nesouhlasí spolu. Ať se nehádají o to, že nejde říci šéfovi ne, nebo že je to obtížné, ale ať se zamyslí nad tím, JAK by šlo říci šéfovi ne. Aby nás nevyhodil, aby se příliš neurazil, aby nám v tom bylo dobře. No, možná nemůžeme splnit všechny podmínky, ale je to výzva. Je to velká výzva pro oba hlasy, které se doteď hádaly, a k ničemu to nebylo. Teď každý z nich bude mít úplně jiný názor, ale už bude k tématu, už bude konstruktivní, alespoň trochu. A my si budeme moci vybrat. Vybrat ten, který nám nejvíce pomůže, který se nám nejvíc líbí, s kterým to chceme zkusit. Jeden třeba řekne: „No nahlas mu to neříkej, to ty nikdy nesvedeš, ale mohl bys mu to třeba napsat emailem. Nějak citlivě. Nemusíš hned psát slovo NE, ale opiš to tak, že to bude k pochopení.“ A ten druhý řekne: „Je třeba se vzchopit, člověče, už mu konečně řekni ne, pěkně nahlas, ať to všichni v kanceláři slyší, a oni si tě za to pak budou vážit. I ten šéf si tě bude vážit, protože nemá rád bačkory a bábovky, kteří všechno odkývají. Bude vědět, že umíš říct svůj názor, že si ho nenecháváš pro sebe. A to mu bude sympatické.“</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Takže takhle se začíná u sebe. Vnitřním rozhovorem. Sledováním toho rozhovoru. Nekritickým, to je důležité. Mějte je oba rádi, oba ty hlasy. Vždyť jste to vy, jsou vaší součástí a myslím si, že ani jeden z nich vám nechce nějak vědomě ublížit. Pouze jeden je opatrný, druhý odvážný, jeden je chytrý až přechytračelý, druhý neví, co má dělat, rád by se s někým poradil, jeden je vážný, druhý si dělá legraci, ať tak nebo tak, nikdy nemůžeme říci, že důležitá je jen a jen odvaha, i opatrnosti bývá potřeba, že chytráctví je důležitější než když člověk neví a hledá, že legrace je víc než vážnost. Není.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Takže si připomínejte, že jsme otevřený systém. Buďte otevření. O otevřenosti jsem mluvil už minule. Otevřenost znamená mít odvahu se vydat do neznáma, do nebezpečí. Vydávejte do neznáma, abyste se pak mohli vrátit zpět domů, do své rovnováhy. Ale obohacení o nové poznatky a zkušenosti. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span>Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3966690776167309287.post-67661106606255547502013-11-19T09:14:00.000-08:002018-05-25T13:37:01.535-07:00Nelze nekomunikovat<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZGspK4L32NBI8oGOHEKVO3oekmtWOw1tHWF0F3K_Qea2R3LFR2Gd3fQ8e8H9FdfhIb9tI4J7WQOltqh7Lpo9pX6r8Jol4JauOOHkMDkUxtx6j3vzRJj27cX71Hb0h5MD-QjpR-Rf_mk4I/s1600/delfin.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" closure_lm_254088="null" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZGspK4L32NBI8oGOHEKVO3oekmtWOw1tHWF0F3K_Qea2R3LFR2Gd3fQ8e8H9FdfhIb9tI4J7WQOltqh7Lpo9pX6r8Jol4JauOOHkMDkUxtx6j3vzRJj27cX71Hb0h5MD-QjpR-Rf_mk4I/s1600/delfin.jpg" width="320" wta="true" /></a></div>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Člověk je tvor komunikativní, společenský, jako například delfín, a čím je společnost komplikovanější, tím více spolu potřebuje komunikovat. Něco se automatizuje, máme různé světelné ukazatele a nápisy, máme návody jak s čím zacházet, máme literaturu odbornou i oddechovou, máme internet, vymýšlíme a učíme komunikovat roboty, ale většina komunikace stále zůstává na nás, na jedincích z masa a kostí. A tak určitě stojí za to se v komunikaci zlepšovat, zdokonalovat, učit se ji. Je ohromně zajímavé, že tak elementární věc, jako je, nebo spíše jako jsou komunikační dovednosti, se vůbec nevyučuje na základní ba ani na střední škole. </span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Oproti době, kdy já jsem chodil do školy, se sice klade o něco větší důraz na to, aby žáci byli schopni týmové spolupráce, prezentace a podobně, ale stále to jaksi není ono. Je to nahodilé a komunikace jako taková, se neučí. Není proto divu, že se v dospělosti potýkáme s tolika problémy. Příliš často dochází k situacím, že řeknete něco jiného, než jste vlastně chtěli říci a pak složitě vysvětlujete, že jste to mysleli jinak a že jsme se tudíž nepochopili. No, však to znáte.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Ale co by takový Robinson za to dal, kdyby mohl s někým komunikovat, byť blbě, s přeřeky a chybami a nedorozuměními a komunikačními šumy, jak se říká v jistých odbornějších kruzích. Člověk potřebuje komunikovat a i když je mu to někdy nepříjemné, stále znovu a znovu se vydává do toho nebezpečí, že řekne něco, co nemá a že bude špatně pochopen. Jak byl Robinson šťastný, když objevil svého Pátka, i když si zpočátku vůbec nerozuměli. Ale učili se to a naučili. Dvě rozdílné kultury navíc.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Na komunikaci je nádherné to, že když máme tu odvahu postupovat nebezpečí komunikačních nedorozumění, tak nám bývá odměnou humor.
Člověk odvážný, otevřený v komunikaci zažívá dennodenně humorné okamžiky a to ho naplňuje radostí a láskou k lidem. Člověk, který se uzavírá a je řekněme komunikačně opatrný, dospěje ve starého morouse a bručouna.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Na lidské komunikaci je bezesporu zajímavé to, že nelze nekomunikovat. Tedy, abychom nepoužili hned dvou záporů po sobě, což češtinu někdy zbytečně komplikuje, můžeme obráceně říci, že lze jen komunikovat. I takový bezdomovec zalezlý do koutku své duše komunikuje s okolím svým zjevem. Velmi zjevně a nahlas vykřikuje do světa: „Polibte mi všichni… šos.“ Nepoužívá k tomu sice slova, ale přenos hlavní myšlenky na nás kolemjdoucí občany je zcela jasný. A nemusel se to ani nikde učit.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Ono je to tak, že to, s čím máme problémy je nesoulad slov a projevů těla. Ovšem informace, kterou předáváme dál, se nesestává jen ze slov, která nám lépe či hůře plynou z úst, ale i z naší intonace, melodie hlasu, z gest a mimiky, pohledu očí, postoje těla, blízkosti k druhému, případně i doteku. Lidé dříve nebo později museli vymyslet smajlíky, emotikony, protože strohé řeči esemesek a emailů zkrátka něco podstatného chybělo.
Člověk je tvor komunikativní a to je dobře. Protože jinak by nám ještě více hrozilo, dnes v době ipodů a mobilů a walkmanů a starostí, co s nezaplacenou hypotékou, ještě více by nám hrozilo, že se budeme míjet a nekomunikovat mezi sebou. Ale to naštěstí nejde, jak už víme. A proto komunikujme, s otevřeností a s radostí.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><a href="https://www.lubospavel.cz/" target="_blank">Luboš Pavel</a></span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
Creatiohttp://www.blogger.com/profile/16415315549145703266noreply@blogger.com0