čtvrtek 27. března 2014

Poctiví lidé


Je svým způsobem úžasné sledovat, jak se i lidé poctiví a v jádru dobří pod vlivem problémů stávají pro okolí bídáky a padouchy, lupiči a nepoctivci. A to jen tím, že přestávají dobře komunikovat se svými věřiteli nebo obchodními partnery nebo jinými dotčenými osobami. Stáhnou se do své obranné ulity a tam zalezlí, čekají, co se bude dít.

Není samozřejmě jednoduché odpovídat stále dokola, trpělivě a dobře na podrážděné dotazy kolegů i zákazníků. Když se nedaří, je jich víc než obvykle a jsou nepříjemnější, než obvykle bývají. Ale stáhnutí se do ulity, tedy útěk nic neřeší a situaci jen zhoršuje. Samozřejmě. Každý tuší, co se skrývá za vypnutým telefonem a nikdo neuvěří, že už týden jsme nebyli na emailu.

Dotazy se hromadí a povědomí o naší osobě, o našem charakteru se kazí stejně rychle jako máslo na slunci. Chybí ochranná stříška našich slov. Problémy vytěsňujeme, když si přečteme nepříjemný email, nebo vidíme jméno volaného na telefonu, nedovolíme našemu mozku ani, aby o situaci přemýšlel.

Mnoho živočichů, když už nemůže vyhrát v boji, ani utéct, tak předstírá smrt a zkouší, jestli ho lovec nepřestane sledovat. A leckdy to funguje. Protože mnoho dravců instinktivně nesní mrtvou kořist.

No, ale my jsme lidi. Psychologové zmapovali, že reakce člověka na nebezpečí je trojí - je to útok čili reakce agresivní, útěk a stagnace, zatuhnutí, tedy reakce pasivní. A samozřejmě i lidé pasivní se stávají někdy agresívními a obráceně. Ale někdo má více sklony k jednomu a jiný k druhému.

Tyto tři základní reakce v nás zbyly po člověku, který ještě běhal po lese a potravu si opatřoval lovem a ne slovem, a když se dostal do nebezpečí, zaútočil, nebo se dal na útěk nebo ztuhl. Dnes se tedy tyto reakce na něco, co vnímáme jako nebezpečí, přenášejí do slov. Proto se nedivte, až na vás někdo vyjede a bude přehnaně agresivní, pokývejte hlavou a řekněte si: hmm, no jo, má strach. Nebo až se vám bude někdo vyhýbat, a nebo s vámi bude mluvit vyhýbavě: hmm, no jo, řekněte si, bojí se, to je to!

Víte, když je toho na nás moc, přemýšlení čili rozum, tedy naše inteligence se utlumuje a přebírají vládu pudy. Vaše biologická podstata totiž dobře ví, že zachránit si holý život je mnohem důležitější, než vypadat dobře.

Na začátku jsem prohlásil, že jsou lidé dobří, kteří vlivem situace do které se dostali, začali nekomunikovat nebo nezačali komunikovat, zkrátka nekomunikují tak, jak bychom si přáli. Lžou a vymlouvají se a mění termíny a podmínky a slova odkapávají jako med. Sami jsou od toho upatlaní a …. Tak jako tak, neumí pracovat se strachem a neumí se postavit problémům čelem. Můžeme je litovat. Snad.

Je však třeba na závěr také říci, že jsou i lidé lživí, nepoctiví, arogantní a upatlaní záměrně. Používají tyto projevy pro manipulaci, k tomu, aby se obohatili na něčí úkor. Chovají se nabubřele a panovačně a člověk se zdráhá uvěřit, že se za tím vším skrývá strach. Možná. Snad jim někdo v dětství hodně ublížil. Mně to však v některých případech moc nejde – je litovat a chápat. K těmto jedincům, kteří se snaží zdanit i vzduch k dýchání nemám chápavý postoj. Snažím se je představit si jako malé chlapci či dívky, které teprve vliv prostředí a výchova předurčili k tomuto chování, ale přes všechny snahy a představy vím, že nejlepší ze všeho by bylo je pořádně nakopat do zadku.

Luboš Pavel